Leo Slezak byl věhlasným operním tenoristou a filmovým hercem. Narodil v Šumperku v domě na nároží dnešních ulic Tatranské a A. Kašpara. Zatímco ve světě je známou osobností, v rodném Šumperku jeho jméno lidé v povědomí nemají.
„Samozřejmě se tu o něm vědělo, ale jeho význam nebyl tak známý. Letos má sto padesáté výročí narození. Snažím se povědomí o něm všemi způsoby šířit,“ řekl šumperský radní Radovan Auer, který přejmenování ulice navrhl.
Leo Slezak se narodil v srpnu 1873 v českoněmecké rodině. Ta se záhy přestěhovala do Brna, kde Leo začal chodit do školy. Dobrý student však nebyl. Výuka ho nebavila, často vyrušoval a reálné gymnázium nedokončil.
Šel se učit zahradníkem a následně zámečníkem, stát se ale chtěl činoherním komikem. V divadle nejprve působil jako statista, posléze byl v devatenácti letech přijat do operního souboru brněnského německého divadla. V roce 1896 zde debutoval v titulní roli Lohengrina.

Jeho divadelní kariéra začala v roce 1901, kdy se stal stálým členem Vídeňské státní opery. V roce 1909 podepsal smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku. Legendární bylo jeho pianissimo, výrazný byl i svým zjevem: při výšce 195 centimetrů vážil téměř 150 kilogramů.
V roce 1932 začala jeho druhá kariéra, filmová. Natočil kolem 45 filmů. Ztvárnil zejména komické role, v téměř všech snímcích také zpíval a stal se hvězdou německé kinematografie té doby. Žil převážně ve Vídni, ale také v Berlíně. Pohřben je v Rottach-Egernu v Bavorsku.
Filmu se věnují i Slezakovi potomci. „Podařilo se mi spojit s jeho vnučkou Erikou Slezak. Je to slavná herečka, žije v Hollywoodu, hrála v seriálu One Life to Live. Vysílal se asi padesát let, hrála v něm od prvního do posledního dílu a získala za něj šest cen Emmy. Byla nadšená, že dědečka chceme připomenout. Chce dokonce přijet. Celé léto bude ve vlastivědném muzeu výstava na téma Leo Slezaka a chce nám darovat nějaké artefakty z jeho života,“ řekl Radovan Auer.

Leo Slezaka připomene i letošní ročník šumperských Klášterních hudebních slavností, které budou inspirované Vídní. Šumperk získal na konci 19. století přízvisko malá Vídeň.
Přejmenování ulice v Šumperku je zřejmě první od velké změny názvů po pádu socialismu.
Zatímco kdekoli jinde by taková změna nesla obtíže obyvatelům ulice, kteří by si museli měnit občanské průkazy, a firmám, kterým by se změnilo sídlo, v tomto případě nikomu žádné problémy nevzniknou. V Tatranské ulici totiž není registrován ani jeden dům.
Náklady na přejmenování tak nedosáhnou ani osmi tisíc korun. „V podstatě jde jen o výměnu cedulí,“ doplnil Radovan Auer.