„Závodně jsme tehdy tančili, jen každý s jiným partnerem. Pak přeskočila jiskra a dali jsme se dohromady,“ říká půvabná blondýnka, která nevypadá na to, že je jí osmatřicet a má osmnáctiletou dceru. Byla jen o málo starší než dnes její dcera, když se na jaře roku 1989 vdávala.

„Tehdy to byl pro sňatek běžný věk, navíc jsme s Pavlem už dlouho spolu chodili, takže mi vůbec nepřišlo divné oblékat svatební šaty. Byla jsem těhotná, sice neplánovaně a partner byl na vojně, ale oba jsme se na dítě těšili, přišlo nám to naprosto přirozené,“ říká mladá žena.

Měsíc po narození první dcery se její muž vrátil z vojny. Budování rodinného hnízda paradoxně zkomplikoval pád totality, protože v době převratných změn byla zrušena nenávratná státní půjčka na bydlení, s níž počítali do začátku pro stavbu domu. Tloukli se po podnájmech, krátce bydleli u rodičů, nakonec se jim v roce 1994 podařilo získat podnikový byt. Do dvou let po první dceři se jim narodila druhá.

„Začátky byly opravdu náročné, chyběly nám zkušenosti, všechno jsme řešili a poznávali za pochodu. Byl to křest ohněm a velká zkouška vztahu,“ říká Jitka.

V době svého sňatku si Jitka připadala dospělá, dnes už to vidí jinak a fandí své osmnáctileté starší dceři.

„Já jsem prostě v jejím věku už přemýšlela o sňatku a dítěti, dcera má přístup úplně jiný: nejdřív studium, pak bydlení a teprve potom sňatek a dítě. Dnešní mladá generace je zodpovědnější, nejde do toho po hlavě jako tehdy my. Taky to má ale v mnohém těžší. Dnes jim nikdo nic nedaruje, podnikové byty neexistují, takže mladí musí spoléhat na pomoc rodičů, anebo se zadlužit hypotékou,“ pokračuje Jitka.

Svého rozhodnutí založit tak časně rodinu v žádném případě nelituje.V brzkém mateřství vidí zároveň i jistou výhodu. „Bylo nám pětatřicet, když dcery odrostly a nevyžadovaly naši stálou přítomnost. A my jsme ještě byli natolik mladí, abychom toho využili a vyrazili za zábavou nebo sportem, aniž jsme museli řešit, co s dětmi.“

Stejný životní model by ale dnes nikomu nedoporučila. „Starosti s dětmi, financemi a bydlením zároveň, to je spolehlivá cesta ke krizi. Mnohem lepší je zajistit si nejdřív zázemí a teprve pak do něj ty děti přivést,“ uzavírá Jitka.

Sňatků ubylo, snoubencům je o deset let víc

Šumperk/ Jeseník - Stačí nahlédnout do čísel Českého statistického úřadu a je jasné, že sňatků za dvacet let ubylo. V roce 1985 se na radnicích tehdejšího okresu Šumperk, který zahrnoval i Jesenicko, bralo 1317 párů. V roce 1996 bylo v tehdy už rozdělených okresech dohromady 896 sňatků a v roce 2005 se na radnicích konalo už jen 760 svateb, což je jen 58 procent počtu z roku 1985. Mnoho párů spolu dnes žije bez úředního potvrzení a sňatek odkládají na pozdější dobu.

„Průměrný věk snoubenců, kteří se brali v letech 1987 na šumperské radnici, byl 20 až 22 let. Loňské zápisy do matriky ukazují, že dnes je věk o deset i více let vyšší,“ řekla šumperská matikářka Jana Urbanová.

Matrikářka jesenické radnice Jana Sedláková nahlédla do matiky roku 199ě. Tehdy byl průměrný věk ženicha 27, ženy 23 let. O patnáct let později, tedy v roce 2007, jsou čísla úplně jiná: v průměru 32 let u ženichů a 30 let u nevěst. „Když se snoubenci mluvíme, velmi často říkají, že spolu už pět či sedm let žijí, vybudovali si zázemí a teprve teď, když plánují děti, se rozhodli vzít,“ řekla Jana Sedláková.