„Nyní je možné slyšet například kalouse, který žije v olomouckých parcích, v kraji se vyskytuje třeba i výr velký a další druhy sov. Sýček obecný zde ale už delší dobu nežije. Před několika lety se v Litovelském Pomoraví podařilo najít jeden uhynulý kus, který srazilo auto,“ řekl Vladislav Holec ze Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Litovelské Pomoraví.

Počátkem dvacátého století byl sýček obecný nejhojnější druh sovy a na našem území hnízdily desítky tisíc párů. I proto se vžilo slovo „sýčkovat,“ které značí předpovídání chmurné budoucnosti. Tento ptačí druh ovšem zmizel z krajiny velmi rychle.

Proč malé sovy mizí?

Na katastrofickém úbytku malých sov se podepsala zejména zemědělská výroba. Namísto pestré krajiny s řídkými trávníky a původními pastvinami, kde sýčci získávali potravu, vznikly scelené lány. Ale jedná se i o další faktory, jako třeba rozmnožení kuny skalní, která je pro ptáky predátorem.

Příbuzným sýčka je sýc rousný. Ale i ten je neméně vzácný a jeho populace je v regionu silně ohrožená.

„Hnízdí především v masívu Hrubého Jeseníku, je to druh malé horské sovy,“ vysvětlil ornitolog Petr Šaj ze správy CHKO Jeseníky.

Výskyt sýce rousného monitoruje spolek Tyto, který sídlí ve Věrovanech na Olomoucku. V Jeseníkách před časem členové spolku rozmístili pětasedmdesát budek, aby podpořili záchranu cenného dravce. V loňském roce zaznamenali sedm hnízdících párů, které přivedly na svět téměř třicet mláďat.