Na tábor jste přijeli v sobotu, hned v neděli jste museli místo za poněkud dramatických okolností opustit. Jak se vše odehrálo?
Odpoledne jsme připravili táborovou hru v lese, kvůli dešti jsme se vrátili, ale ještě bylo vše bez problémů, voda se vsákla, mysleli jsme, že do lesa vyrazíme znovu. Pak ale znovu přišly bouřky a silné deště, viděli jsme, jak hladina v řece stoupá. Pak jí už půda přestala brát. Nebylo jasné, zda vydrží most, ten nakonec praskl. Telefonovala jsem hasičům, ale kvůli bouřce mizel signál, takže nebylo možné kontaktovat tísňové linky. Naštěstí se nám hasiči sami zanedlouho dovolali, že evakuují spodní tábor a pak hned jednou pro nás. Chlapi ještě stihli převézt auta o něco výš, na louce bylo za chvíli skoro půl metru vody. Šlo to hodně rychle.

Jak dlouho trvala samotná evakuace?
Zhruba půl hodiny. Věcí jsme neměli hodně, ale některé byly dost provlhlé, měli jsme je sice v igelitových pytlích, ale některé praskly. Naštěstí nám tady zatopili, takže jsme vše stihli vysušit, žádné z dětí nespalo v mokrém. Zdejší lidé se o nás postarali hezky, vařili nám tu čaj, pomohli také se zásobami, například jedna paní tu ráno přinesla dětem tři plechy čerstvě upečených buchet.

Program tábora máte inspirovaný hrou na přežití, nebyl to tedy symbolicky přesný start?
To je pravda, téma tábora je takové, že po apokalypse zůstane na zemi jen pár lidí, v tomto případě účastníků tábora a musí se snažit v přírodě přežít. Takže evakuace paradoxně do plánů zapadla přesně. Nicméně znovu bych jí zažít nechtěla. Na tábory jezdím dobrých dvacet let, ne vždy počasí vyjde optimálně, ale něco podobného jsem nezažila.

Jak situaci nesly děti, měly strach?
Pro některé děti to byl zážitek, když je hasiči nesli přes rameno, protože vody na louce už bylo docela hodně. Ty menší, navíc pokud jsou na táboře poprvé, byly vykulené, některé také unavené. Vše ale probíhalo bez problémů, jako vedoucí jsme tu sehraný tým. Vše jsme dětem jasně vysvětlili, nebyla vůbec žádná panika. V pořádku jsme se všichni dostali do tepla a sucha, z tábora zatím nikdo neodjel.

Co rodiče dětí, zřejmě se vyděsili?
Hned jak to bylo možné, všechny rodiče jsme začali obvolávat, aby věděli, že jsme v pořádku. Někteří také volali nám a reagovali velmi vstřícně, řada z nich nám nabízela pomoc. Například že mohou přivést, co budeme potřebovat.