V obřadní síni vidnavské radnice se 11. května odpoledne sešla zhruba třicítka lidí. Přišli si vyslechnout, případně sdělit své připomínky k záměru obnovit v blízkosti Vidnavy těžbu kaolinu.

„Připomínky měli lidé klasické. Že se bude prášit, že bude hluk, že se změní krajina. Ale to jsou všechno věci, které řeší EIA (proces posuzování vlivu záměru na životní prostředí, pozn. red.). Zástupci ministerstva životního prostředí si připomínky vyslechli, zapsali a teď bude zpracován posudek,“ shrnul starosta Vidnavy Rostislav Kačora.

Firma Vidnavský kaolin, která sídlí jen pár desítek metrů od Pražského hradu, hodlá poblíž městečka obnovit těžbu kaolinu. Z ložiska v dnešním zatopeném lomu Kaolínka hodlá kromě této horniny získávat i štěrkopísek.

Devět milionů tun vytěžitelných zásob

Dobývací prostor má mít rozlohu 42 hektarů, těžit se má na ploše zhruba poloviční. Země zde skrývá přes devět milionů tun vytěžitelných zásob, ročně se má vydobýt 460 tisíc tun surovin. Záměr počítá s těžbou po dobu dvaceti let, lom má být hluboký až sedmdesát metrů.

Celý záměr se rozkládá na území tří obcí. Samotný lom se nachází na katastru Staré Červené Vody. Přes katastr Vidnavy má vést pásový dopravník, který vytěženou surovinu převeze v trase někdejší úzkokolejné železnice na překladiště v areálu bývalé šamotárny. Ta se nachází na území Velké Kraše.

„Zatím si necháváme trochu čas, jak se vše vyvine, ale záměru jsme nakloněni kvůli jeho přínosu do obecní kasy. A také kvůli pracovním místům, které by mohly vzniknout,“ řekl starosta Staré Červené Vody Pavel Danilko.

Dvě desítky pracovních míst, výhledově dvojnásobek

Těžbu, nakládku a expedici suroviny má zajišťovat patnáct strojníků, jeden zámečník, jeden pracovník expedice, jeden obchodník a vedoucí provozu. V případě dvousměnného provozu se počet pracovníků znásobí.

Zástupci Vidnavy jsou k plánům těžařů mnohem rezervovanější. „Záměr tady nechceme. Nejsme ale ti, kdo bude dělat zásadní rozhodnutí. Hlavní část dobývacího prostoru je na katastru Staré Červené Vody. Pokud s tím bude Stará Červená Voda souhlasit, můžeme jen skřípat zuby. Nebo se snažit domluvit na kompenzacích,“ nastínil starosta Vidnavy Kačora.

Bývalá šamotárna jako překladiště na vlaky

V areálu bývalé šamotárny se má vytěžená surovina překládat na vlaky. Uskutečnění záměru by znamenalo oživení provozu na trati z Velké Kraše do Vidnavy, kde už přes deset let žádné vlaky nejezdí. „Silnou stránkou projektu je železniční terminál, který umožní ekologicky přijatelnou distribuci kaolinu a štěrkopísku na větší vzdálenosti,“ stojí v dokumentaci k záměru.

Záměr má ale i svá úskalí. Průzkumy v místě lomu mimo jiné odhalily patnáct druhů ohrožených živočichů. Dva druhy netopýrů zimující v tunelu, kterým má vést pásový dopravník, patří ke kriticky ohroženým.

Podle zpracovatele posudku Jakuba Viceny nicméně vlivy spojené se záměrem významně nezhorší stávající zatížení území. „Záměr lze z hlediska jeho vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví považovat za přijatelný,“ uzavírá zpracovatel.

Těžilo se zde od roku 1816

Ložisko kaolinů u Vidnavy patří k největším a nejdéle známým ložiskům svého druhu na Moravě a ve Slezsku. Ve větším měřítku se těžilo od roku 1816. V roce 1897 byl ve Vidnavě postaven závod na výrobu šamotu. V roce 1921 byl otevřen takzvaný Nový lom a vybudována štola pro vyvážení suroviny.

V poválečném období se ložisko a výrobní závod staly součástí národního podniku Moravské šamotové a lupkové závody, později přešly pod Poštorenské keramické závody Břeclav-Poštorná. Těžba kaolinu pokračovala až do 70. let 20. století.

V 70. až 80. letech minulého století byl na ložisku proveden rozsáhlý geologický průzkum, který ověřil množství a kvalitu zásob kaolinu. K potřebné modernizaci výrobního závodu však nedošlo. Pozdější pokusy o obnovu těžby byly neúspěšné.