V sobotu 10. července většina z nich nechyběla při pietní slavnosti, která se každý rok koná v Novém Malíně na Šumpersku.

Právě do této obce, tehdejšího Frankštátu, zamířilo po válce třináct českých rodin z Volyně. Na prostranství v centru obce stojí dnes památník obětem. Věnec k němu v sobotu položil i hejtman Martin Tesařík s manželkou.

Při pravoslavné bohoslužbě vedené biskupem Jáchymem pak zazněla jména všech 374 zabitých Čechů a Poláků z Českého Malína.

Bylo mezi nimi i jméno maminky a mladší sestry Josefa Řepíka, který na slavnost přijel z Prahy. Masakr v Českém Malíně přežil spolu s otcem jen díky náhodě. Bylo mu tehdy devět let.

„Otec mě časně ráno vzbudil s tím, že pojedeme na pole pro zelenou píci pro dobytek. Odjeli jsme dřív, než Němci vesnici obklíčili. Při návratu nás na cestě zastavila jedna z žen, kterým se podařilo utéci. Slyšeli jsme střelbu, hukot motorů. V lese jsme pak přečkali dva dny, než jsme se odvážili vrátit. Doma jsme našli hrůzný obraz. Spálené chlévy i stodola, v kuchyni ležela babička propíchnutá bodákem,“ vzpomíná na tragédii Josef Řepík.

Jeho matku i mladší sestru Marii Němci spolu s dalšími upálili.

„Otec našel kousky maminčiných šatů a letní sandál sestřičky, v němž byla ještě noha ke kotníku. Postupně se všichni, kdo přežili, vrátili. Vybudovali jsme různé úkryty a žili jsme společně,“ pokračuje Josef Řepík.

Jeho otec si později vzal sestřenici své manželky, která se zachránila s dcerou, a společně pak přišli v roce 1947 do Frankštátu na Šumpersku.

V českých zemích předtím nikdy nebyli, jejich předkové odešli na Ukrajinu v roce 1870.

Většina Čechů využila po válce nabídku na repatriaci. První transport rodin vítal v únoru 1947 v Košicích generál Ludvík Svoboda. Frankštát přejmenovali na Nový Malín. Dodnes tu žijí desítky potomků volyňských Čechů.

Na sobotní slavnost přijela i Jaroslava Kantoríková z Broumova. Byla posledním dítětem, které se narodilo v Českém Malíně těsně před přesunem rodin zpět do země předků.

„Mému tátovi vyvraždili celou rodinu včetně pěti dětí i tří bratrů. Zachránil se jen on a jeho matka, otec díky tomu, že byl ve skupině mužů, kteří Němcům hnali ukradený dobytek. Na nádraží pak muži utekli. Otec se po válce znovu oženil a na svět jsem přišla já,“ vyprávěla paní Jaroslava.
Český Malín se přiřadil k Lidicím, Ploštině, Ležákům a Javoříčku, které postihla stejná tragédie.

Co bylo bezprostřední příčinou, která německé okupanty vedla k likvidaci jednoho českého ostrůvku na Ukrajině, se nikdy nepodařilo zjistit.