Kliknutím zvětšíteRoman Zajíc
Učitelem třicet let
Ekologické předměty a tělocvik na Střední odborné škole v Šumperku
Snažím se žákům veškerou teorii následně předat i prakticky. Hodně navštěvujeme arboretum a děláme biologické výzkumy. Vše, co se naučíme v botanice, poznáváme i v praxi. Většinu dětí to baví víc, když si mohou vše osahat a mikroskopovat.
Každý rok je pro mě něco nového. Přijdou nové děti a každé je jiné. Pořád mě něco nového motivuje a děti mě posouvají dál. Když to baví děti, baví to i mě. Některé jsou opravdu šikovné a pokud je jich ve třídě většina, strhnou i zbytek. Výuka je pak úplně o něčem jiném.
Nejvíc mě baví, že moje práce není jednotvárná. Jednak se od žáku dozvídám pořád něco nového a také mě motivují do další práce a poznávání novinek, abych jim stačil. Ta nejednotvárnost spočívá i v tom, že přijdete do třídy a máte něco připraveného, ale nakonec se to vyvrbí úplně jinak.
Ladislav Šuška
Učitelem dvacet let
Odborné strojírenské a stavební předměty na Střední průmyslové škole Jeseník
Chtěl bych mladé generaci předat nejen vědomosti, ale hlavně životní zkušenosti z praxe. V žádných osnovách nenajdete, co by mohli mladí lidé slyšet od zkušených chlapů, kteří mají něco za sebou. Hodiny doplňuji osobními životními zkušenostmi v oboru strojní mechanik, obráběč.
Desítky roků jsem se věnoval mládeži. S dětmi trávím čas nejen ve škole, ale i mimo ni. Minimálně tisíc hodin ročně se bez nároku na odměnu věnuji mládeži tím, že ji učím žít v přírodě. Máme založenou neziskovou organizaci Woodcraft Jeseníky. Za ta roky mi prošly rukama stovky kluků a holek. Je dobře, když si děti umí poradit v situaci, kdy nemají signál, elektřinu, jen horský potok a musí takzvaně přežít třeba šestapadesát hodin.
Dnešní mládeži chybí vzory, kterých by se drželi, směr, kam by mohli jít. Mnozí učni se v osmnácti, devatenácti letech pořád hledají, neví, co dál v životě. Bohužel přibývá dětí z neúplných rodin, což je špatně. Když má matka dochovat syna do dospělosti, tak to mnohdy nezvládá. Proto i kluci hledají vzory. Já nejsem nějaký táta všech. Nikdy jsem ale s nikým neměl problémy. I kluci, kteří dnes mají třicet, čtyřicet let, mě pořád zdraví a vzpomínají si na mě.
Jana Kadeřábková
Učitelkou čtyřicet let
Český jazyk a literatura na Hotelové škole Vincenze Priessnitze a Obchodní akademii Jeseník
Práce mě pořád baví, nemám pocit vyhoření. Zároveň mě stále dokáže překvapit. Učím na částečný úvazek na jesenické základní škole. Letos se i tam konala on-line výuka. Nachystala jsem si hodinu a na začátku jsem se žáků dotázala, jestli se chtějí na něco zeptat. Všimli si, že jsem ostříhaná. Zajímalo je, jak jsem to udělala, když jsou kadeřnictví zavřené. Půl hodiny jsem nemohla výuku zavést na opakování podstatných jmen, děti si sdělovaly své zkušenosti s úpravou vlasů ve svých rodinách.
Odborná škola je zaměřena na odbornost. Žáci chodí na praxi, ale u státní maturity jsou požadavky stejné, jako na studenta gymnázia. Já vždy cílím na to, aby žáci studium úspěšně zakončili státní maturitou. Někdy mě mrzí, že bych se ráda více věnovala ukázkám z knížek a povídala si o autorech. Soustředím se ale na didaktické testy. To v současné době školská soustava vyžaduje. Státní maturita je pro mě meta.
Děti jsou pořád stejné. Jsou výborní studenti, jsou studenti průměrní i podprůměrní. Na každém se snažím najít něco dobrého. Někdo hraje fotbal, takže musím trochu zohlednit, že je sportovec. Jiný hezky píše komiksy, to se mi líbí jako češtinářce. Někdo to má složité doma, žije třeba jen s babičkou, rodiče se ho zřekli. Učitel by neměl hledat chyby, každý v něčem vyniká.
Bronislava Urbánková
Učitelkou čtyřicet let
Zástupkyně ředitele pro odborný výcvik na Střední škole sociální péče a služeb Zábřeh
Když jsem nastoupila jako mladá učitelka před téměř stejně staré žáky, byla jsem hozena do vody. Asi jsem se styděla říct, že něco nevím nebo si v něčem nejsem jistá. Začala jsem na sobě pracovat, jezdit po různých sadech, školeních a exkurzích. Sama jsem měla potřebu mít pocit, že předávám něco, co znám. To byla na začátku mé kariéry největší výzva. Asi před patnácti lety jsem si s hrůzou uvědomila, že jsem hrozně málo četla normální knížky. Měla jsem jen samé odborné.
Dříve byla práce s žáky snazší, že více mladých chodilo na odbornou školu se zájmem. Pocházeli ze zemědělských nebo zahradnických rodin, nemuseli si získávat vztah k oboru. Oni už věděli, do čeho jdou. V posledních dvaceti letech nejsou mladí tak vyhranění. Tady nastupujeme my s našim pedagogickým umem, abychom jim ukázali, co zahradnický obor může dávat. Je o vztahu k přírodě, je rozvíjející, formuje osobnost. V prvním ročníku musím žáky nadchnout. To je první krok k úspěchu.
Dnešní mládež je jiná. Někdo říká, že je nevychovaná, což si nemyslím. Má jiný projev. My jsme byli asi poslušnější, po nás nikdo tolik nechtěl, abychom měli vlastní názory. Kdežto dnes jsou mladí lidé sví, sebevědomější, někdy se nám mohou zdát drzejší. Ale myslím, že to není až tak na škodu.
Do prvního ročníku k nám ze základních škol přicházejí mladí lidé vystrašení, neví, co mají čekat. A opouští nás krásné holky, urostlí kluci, kteří se uplatnili v sadovnických ovocnářských firmách. To byla pro mě asi ta největší odměna. S řadou z nich jsme stále v kontaktu. Snad jsem tu nějakou stopu zanechala a nikomu neublížila.
Petr Opekar
Učitelem dvacet osm let
Biologie a tělocvik na Gymnáziu v Šumperku
Člověk se stále musí přizpůsobovat dětem i obsahu výuky. Pořád musíme jít s dobou.
I po těch osmadvaceti letech se do práce pořád těším. Samozřejmě, učivo se každý rok opakuje, ale děti přichází pořád nové a stále se vyvíjí. Je hezké vidět, jak do prváku přijde puberťák a odejde jako dospělý člověk. Ten pokrok za čtyři roky je krásně vidět, zvlášť na vyšším gymnáziu.
Petr Krňácek, Jessica Niederlová
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
