Kvásek, to je trocha žitné mouky smíchané s vodou. I když to není žádný domácí mazlíček, přesto je živý. Někdo mu dokonce dává jméno. Je plný kvasinek a bakterií, o které je třeba pečovat. Několik dní ho musím krmit a vypěstovat ho dostatek, aby bylo z čeho chleba upéct.

Odkrývám víko džbánu, ve kterém kvásek krmím. Ovane mě zvláštní vůně. Nakyslá, trochu je v ní cítit alkohol. Dole je béžové těstíčko plné malých bublin. Ochutnávám jej, má nakyslou chuť. „To je dobré znamení," říkám si.

Do džbánu přidávám trochu žitné mouky a snažím se vše promíchat. Těsto klade větší odpor, než jsem si myslel. Zaberu trochu víc a špička vařečky mi zůstává v ruce. Mé snažení tak má první oběť.

Džbán s nakrmeným kváskem dávám do tepla pod žárovku. Stejně jako každý jiný živý tvor i můj kvásek potřebuje teplo. Když ho za dvě hodiny přijdu zkontrolovat, původně poloprázdný džbán je plný téměř po vrch. Evidentně se kvásku daří, když tak nabyl.

Druhý den, odpoledne. Konečně můžu zadělat na chleba. Jak postupně do mísy ke kvásku přidávám mouku, míchá se mi čím dál hůř. „Zamíchat pořádně těsto dá vážně dřinu," říkám si asi po pěti minutách, když se začínám potit a bolí mě ruka. „Máš to moc hustý, přidej tam vodu," radí mi bratr Martin, který už má s pečením chleba zkušenosti. Z těsta formuji dva malé bochánky. Teď budou u topení několik hodin kynout.

Je osm hodin večer, můžu začít péct. Podobně jako vedení kvásku je i pečení chleba tak trochu alchymie. Několikrát během hodiny musím střídat teplotu v troubě. Každou chvíli navíc chleba vytahuji a potírám slanou vodou, aby se na povrchu vytvořila hezká kůrka. Trochu spálené prsty od horkého plechu ale za výsledek stojí.

Za pár desítek minut se kuchyní line vůně čerstvě upečeného chleba. Výsledkem několikadenního snažení jsou dva malé, hnědobéžové pecny. Když je rozříznu, jsou tmavé. Není to ale díky žádnému barvivu, zařídila to žitná mouka. Můj chleba krásně voní a chutná lépe, než ten ze supermarketu. A taky víc zasytí. Místo čtyř krajíců si stačí namazat dva.

„Dřív chleba chutnal úplně jinak než ten dnešní z obchodu. A taky vydržel týden i déle," vzpomíná moje teta na své dětství. Tehdy na statku na vesnici, odkud pocházela babička, pekli chleba pravidelně. Musím jí dát za pravdu. Domácí chleba je prostě lepší.

Chalupě, kde bydlel můj děda, se zase říkávalo U Pekařů. Snad mi trocha toho pekařského řemesla v krvi zůstala.

Jak upéct chleba?

* Počátky pečení chleba spadají do doby 10 tisíc let před Kristem. Kvásek se pěstoval a uchovával od doby bronzové (3000 let před Kristem).
* K pečení chleba je třeba mít jen žitnou a pšeničnou mouku, vodu, sůl a kmín a dostatek času. Recept najdete například na webu www.kvaskovychleb.cz.
* Nejnáročnější (řemeslně i časově) je založení kvásku. Jednodušší je najít si člověka, která se s vámi o kvásek podělí. Kváskovou mapu najdete na webu http://pecempecen.cz.