Bílý Potok leží v nejsevernějším cípu okresu Jeseník. Z jedné strany jej obklopují hory, z druhé hranice s Polskem. „Tento kraj se mi vždycky líbil svou divokostí. Je to kraj, který se nedá pokořit. Buď ho přijmete, nebo ne. Nic mezi tím není," říká chovatelka a milovnice horské přírody.

Koně Lenku Sodomkovou provázejí od dětství. Nápad pomáhat jim přišel ve chvíli, kdy se potýkala s vážnou nemocí. Tehdy se na dětské onkologii setkala s pětiletou holčičkou. „Ty nemůžeš umřít. Máš ráda koně, budeš jejich anděl," řekla Lence Sodomkové malá pacientka. Tři dny na to těžce nemocná dívenka zemřela.

Ostrov naděje, jak se azyl pro koně jmenuje, působil v západních Čechách. Z Domažlicka se ale odstěhoval. Podobných zařízení tam funguje řada, což znamená boj o peníze. Ten občas bývá hodně ostrý.

„Poslední kapkou bylo, když nám otrávili mladou, zdravou kobylu. Najednou se o koně začnete bát. Pro nás jsou jako děti. Oni důvěřují vám, vy jim a musíte je chránit," vysvětluje chovatelka, proč se rozhodla změnit působiště.

V Bílém Potoce ji překvapila přístupnost místních, kteří ji s manželem vzali mezi sebe. „A nezištně pomáhají. Manželovi se vysypal traktůrek, soused velice ochotně, kdykoli může, pomůže. Takové věci dnes nejsou samozřejmostí. Když vám někdo pomůže, většinou čeká co za to dostane. Hrozně si vážím toho, že tu existuje taková tradiční vesnická komunita," říká Lenka Sodomková.

Proč jsou azyly pro koně, jako je ten v Bílém Potoce, potřeba? Po roce 1989 nastal v České republice velký rozmach chovu koní. Když se zvíře majiteli znelíbí, ztratí výkonnost nebo je staré, může ho vlastník nechat utratit, prodat na jatka nebo jej odvézt do speciálního útulku.

Ostrov naděje v Bílém Potoce je jakousi obdobou domova důchodců, kde ovšem koně prožívají aktivní stáří. „Koně celý život pracují, sportují. Když byste je dostali do absolutního klidu, duševně je zabijete. Potřebují mít pořád pocit, že někam patří, že jsou potřební," říká Sodomková.

Koně dostávají v Bílém Potoce druhou životní šanci. Díky svému věku a zkušenostem bývají klidní a trpěliví. Přijíždějí za nimi proto lidé s postižením nebo senioři, kteří si chtějí splnit sen a naučit se na koni jezdit. „Koně u nás dostali šanci, kterou předávají dál," uzavírá Sodomková.

Více si o azylu Ostrov naděje přečtete v Moravském severu, úterní příloze Šumperského a jesenického deníku