Tři padesátilitrové a hermeticky uzavřené barely plné věcí se budou do jámy hluboké tři a půl metru skládat postupně proložené vrstvou cihel. Ten nejvrchnější je určen lidem za sto let, prostřední by měli otevřít lidé v roce 2211 a ten poslední až v jedenáctém roce 23. století, tedy za tři sta let. Autorem neobvyklého projektu je majitel Technodromu Jan Raida.

Co vás přivedlo k takovému nápadu?
Když už mám muzeum záznamové techniky, řekl jsem si, že by bylo dobré zachovat něco fyzicky pro budoucí generace. Představuji si, jak lidé za sto let schránku otevřou a dýchne na ně naše doba. Mně osobně by takový nález moc potěšil. Historie je moje hobby.
Je možné vůbec zajistit, aby něco váš záměr nezhatilo?
Zajistit ne, můžeme jen doufat. Místo označí kámen s nápisem zasazený v betonovém soklu. V horním barelu bude dopis určený lidem, kteří schránku otevřou. Bude tam prosba, aby ostatní barely nechali na místě, případně k nim přidali nový barel s věcmi ze své doby. To samé bude v prostředním barelu, takže za tři sta let by lidé mohli otevírat ne jednu, ale tři schránky z různých století.

Jaké věci do schránek vložíte?
Budou to předměty, jaké se v minulosti ukládaly na příklad do kopulí kostelů nebo do základů staveb. Čili věci denní potřeby, mince, noviny nebo ukázka současné záznamové techniky jako CD nebo DVD. Uložíme i různá semínka a zrní - v budoucnosti je tak budou mít lidé možnost porovnat s tím, co budou sami pěstovat. Chybět nesmí ani slivovice. O tu čest, čí pálenka bude v které vrstvě, se svedl mezi obyvateli Hostic téměř boj.

Už máte místa v barelech zaplněna?
Ne, zapečetíme je až těsně před uložením, takže lidé pořád mají šanci něco přidat: třeba vzkaz svým potomkům. Poslat nám ho mohou i poštou, spojení najdou na webových stránkách muzea Technodrom.

Jak budou barely a věci v nich zabezpečeny?
Věci dáme do vakuově uzavřených sáčků, ty proložíme silikagelem, který pohlcuje vlhkost, a barely budou mít zatavená víka.

Vy ale chystáte ještě jeden projekt, který po „hrobnické“ akci představíte v Technodromu. V čem spočívá?
Má pracovní název Datové úložiště pro budoucnost. Základem budou tři speciální servery - jeden u nás, druhý v Austrálii a třetí v Kanadě, aby byl systém trojnásobně jištěn proti ztrátě dat. Každý si u nás bude moci uložit libovolná data, například vzkaz sám sobě, který mu systém má doručit za deset, dvacet let. Dále můžete poslat informaci i lidem dnes ještě nenarozeným, třeba svým potomkům. Počítá se i s placenou variantou dohledání konkrétní osoby pomocí detektivní agentury. Myslím, že taková služba na světě zatím není k dispozici.

Jak to bude v reálu vypadat?
Představte si, že takový systém již sto let funguje a vy nyní obdržíte pozdrav nebo životní příběh, vysvětlení nějaké události, fotografie a podobně na příklad od svého dědy, kterého si jen matně pamatujete z dětství. Toto poselství nebude nijak zkresleno ani překrouceno jinými lidmi, dostanete informaci přímo od zdroje! A to jen proto, že si váš děda na vás vzpomněl a využil náš projekt.

Není lepší si data vypálit a uschovat sám?
Data uložená dnes například na cédéčku už za pár desítek let nebude možné snadno načíst, a to nejen kvůli životnosti vlastního média. Kromě muzeí už totiž nebudou k dispozici v počítačích CD mechaniky a žádný program v té době také nepochopí formát uložených dat. Náš systém je navržen tak, aby si s budoucím technologickým vývojem poradil a převedl data do čitelné podoby. Při individuálním uložení nemáte vůbec zajištěno, že se data nedostanou do nepovolaných rukou.

Budou data chráněna proti zneužití?
Počítáme s velice silným šifrováním a také soubory na serverech budou v našem vlastním formátu. Obrovskou bezpečnostní výhodou je, že naše datové servery nebudou přímo on line na internetu.

Jak máte zajištěno personální zázemí?
V projektu je do detailu vyřešena zastupitelnost lidí podílejících se na projektu včetně jejich školení a motivace. Jedná se o extrémně dlouhodobou záležitost, kde lidský faktor hraje podstatnou roli. Nehodlám ho podcenit. Projekt spustíme právě 1. května.