V Rytířském sále a přilehlých prostorách jsou na stolech rozestavěny krabičky s nejrůznějšími houbami. Exponáty v lesích na Šumpersku během dvou dnů hledalo dvanáct lidí.

„Když jsme je sbírali, přišlo mi to docela slabé, protože houby rostou daleko od sebe. Nakonec se nám ale podařilo nasbírat docela pestrou kolekci,“ řekla mykoložka Tereza Tejklová.

Mezi stovkami plodnic se nachází i vzácné exempláře, například kalichovka Karchbrennerova.

„Našla jsme ji podruhé v životě. Poprvé jsem ji sbírala v jižních Čechách a teď na Dlouhých Stráních. Ještě vzácnější druhy jsou některá kuřátka. Všechny bohužel nejsme zatím schopni určit, protože je nutné je mikroskopovat,“ poznamenala mykoložka.

Přehlédnout rozhodně nelze hnědák Schweinitzův. Plodnice o průměru přes půl metru narostla během letošního roku na kmeni smrku.

Na výstavě se mohou příchozí seznámit i s jedlými a jedovatými druhy, které se často zaměňují.

„Letos si lidé o poznání častěji pletli muchomůrku tygrovanou s muchomůrkou růžovkou. Stává se to především u mladších plodnic, u kterých ještě dobře nejdou zkontrolovat všechny určovací znaky. Problém také je, že často rostou pospolu na stejné lokalitě. Když na ní někdo sebere všechny plodničky, může vzít i tu jedovatou,“ poznamenává Tereza Tejklová.

K nejčastějším příčinám otrav mezi houbaři v Česku patří pečárka zápašná. Na první pohled připomíná běžný žampion. Naštěstí není smrtelně jedovatá, ale i zvracení a průjem může vášnivému houbaři jeho koníček pořádně znechutit.

„Otravy jsou z ní časté proto, že ráda roste ve městech, v parcích, blízko lidí. Pozná se tak, že když se škrábne, poranění velmi rychle, po pár vteřinách žloutne. Zároveň má nepříjemný pach připomínající dezinfekci,“ popsala Tereza Tejklová.