Chlebová pec stojí u zdi bývalého stavení dva měsíce. Tvoří ji konstrukce ze šamotových cihel a hlíny, která dobře drží teplo. „Dvě, tři hodiny to bude sálat hodně, pak to bude postupně vychládat. Až se upeče chleba, dáme tam hermelíny, které ogrilované sníme na večeři," nastiňuje dnešní plán Zuzana Ouhrabková, která dnešní akci Upeč chleba organizovanou Hnutím Brontosaurus vede.

V horské osadě Zastávka žila před druhou světovou válkou čtyřicítka obyvatel. Dnes na úbočí vrcholu Suť zbyly rozhlehlé louky, ruiny několika domů a zejména sady plné ovocných stromů. Na spadané hrušky se v horkém letním dni slétávají stovky vos, které krouží všude kolem a vrhají se po každém kousku potravin. Účastníci kurzu si musí dávat velký pozor, aby některou z nich při plácání bochníků nezahnětly do těsta, na kterém se žlutočerný hmyz přiživuje.

Možnost upéct si svůj vlastní bochník do Rychlebských hor přilákala desítku lidí. Mezi nimi Mirka Píchu z Chrudimi. „Nechal jsem se ukecat. Líbí se mi tu, docela jsem se na to i těšil. Chtěl jsem vědět, co bude pečení chleba obnášet. Byl jsem zvědavý, o nic jiného mi nešlo," objasňuje motivaci, proč do zapadlého koutu Slezska přijel.

Zuzana Ouhrabková obhlíží ve sklepení jednoho z bývalých domů nakynuté bochníky. „Ty pěkně naběhly," poznamenává. Za chvíli bochníky putují ze sklepa ven a účastníci kurzu je skládají do rozpálené pece, odkud předtím vymetli žhavé uhlíky. Už za dvacet minut se z ní line přitažlivá vůně čerstvého chleba.

Po dalších dvaceti minutách se dychtiví kurzisté shromáždí okolo pece. Odkryjí žáruvzdornou desku, vhlédnou dovnitř – a na jejich tvářích se zjeví zklamání. Kůrky chlebů jsou černé na uhel, velký žár je spálil. „A safra, bylo to moc horké," zazní z hloučku. „Tak to okrájíme a vnitřek sníme," navrhuje další účastník kurzu řešení. Po bližším prozkoumání pecnů však poznávají, že vše není ztraceno. „Ale jo, zespodu jsou dobré, měkké," konstatují kurzisté.

„Je to jednoznačně chyba v mé netrpělivosti. Myslela jsem si, že pec nemáme dostatečně rozpálenou a nepočkala jsem, kolik mi ukáže teploměr," přiznává instruktorka kurzu.

O několik desítek minut později je nálada v osadě Zastávka o poznání veselejší. Druhá várka chlebů vypadá jak vystřižená z reklamního letáku. „Ty jsou úplně luxusní," zní z hloučku, když muži vyndávají z pece upečené bochníky. Parta v osadě Zastávka dnes hladová spát nepůjde.