Do areálu přiváží nákladní auta z lesa kulatinu. Kmeny stromů jdou nejprve na odkorňovací linku.

„Před námi už vidíme kulaté klády bez kůry. V této podobě odchází do pilnice. Pila je rozřeže na správné rozměry, projde to rozmítací pilou a na konci chlapi produkt roztřídí do balíků. Tady už vidíte hranaté balíky s různě tlustým řezivem,“ ukazuje výsledek Petr Skočdopole, jednatel firmy Arcibiskupské lesy a statky Olomouc, která církevní pilu provozuje.

Desky či hranoly putují přímo zákazníkům nebo do sušárny. Čtyřkomorová sušárna je další budovou, která vedle pilnice, odkorňovací linky, kotelny, skladu vysušeného řeziva a správní budovy v areálu vznikla.

Rozhodnutí vybudovat pilu padlo před dvěma lety. Samotná výstavba trvala šest měsíců. Výše investice se pohybuje okolo tří set milionů korun.

„Dlouhodobě se hovoří o tom, že lesníci v České republice těží stromy, vyrábí kulatinu a ta se prodává do zahraničí. Z republiky odchází dřevo s malou přidanou hodnotou. Tudíž jsme chtěli zkrátit cestu kulatiny k zákazníkovi a dát dřevu přidanou hodnotu. Mít český kapitál, pořezat české dřevo a prodat ho českému zákazníkovi. Čím kratší stopa vznikne, tím je to ekologičtější,“ objasnil Petr Skočdopole rozhodnutí vybudovat pilařský provoz.

Vnímaví a zdatní pracovníci

Ten na jednu směnu zaměstnává patnáct lidí. „Podařilo se nám nabrat místní lidi, nemáme žádné agenturní zaměstnance. Nikdo z nich nemá s prací v pilařském provozu zkušenost. Dá se říct, že je zaškolujeme, ale jsou to lidé velmi vnímaví a zdatní,“ řekl vedoucí pily Vápenná Vlastimil Chaloupka.

Během dubna hodlá pila nabrat další pracovníky a od prvního května pojede ve dvousměnném provozu. V něm bude mít roční pořez šedesát tisíc kubíků dříví. V případě zavedení třetí směny by se pořez zvýšil na devadesát tisíc kubíků.

Do pily v současnosti míří silnější smrková kulatina, která není zajímavá pro největší pilařské provozy. Technologie je schopna řezat dříví i z listnatých stromů, s čímž se do budoucna počítá.

Do vápenské pily míří dříví v církevních polesí Rejvíz, Domašov, Vápenná a Mírov. Otevřena je i jiným dodavatelům. „Už dnes začínáme nakupovat i od jiných vlastníků, protože kapacitu pily šedesát tisíc kubíků ve dvousměnném provozu jen z vlastních zdrojů nenaplníme,“ dodal Vlastimil Chaloupka.

S nádrží a bez odpadu

V podmáčeném místě areálu vyhloubili stavbaři vodní nádrž. Svedeny jsou do ní dešťové vody z celého areálu. Sloužit bude jako protipožární nádrž i jako zdroj vody ke zkrápění kulatiny v létě. Zároveň bude krajinotvorným prvkem.

Další zajímavostí pily je, že neprodukuje prakticky žádný odpad. „Dá se říct, že sto procent dřevní hmoty, která sem přijde, se spotřebuje. Na řezivo, piliny prodáváme výrobcům pelet, případně briket, štěpka končí převážně v papírnách,“ popsal Vlastimil Chaloupka.

V oblasti Jeseníků se v minulosti nacházela řada pilařských provozů. Po roce 1989 řada z nich zkrachovala nebo byla uzavřena, například v Nýznerově, Bukovicích, v Rudě nad Moravou. Největším zaniklým podnikem na zpracování dříví je Dřevokombinát ve Vrbně pod Pradědem. V regionu dosud funguje pila v Sobotíně, vzkřísit se podařilo tu Hoštejně nebo v Podlesí. V Jeseníkách za posledních třicet let vznikla řada malých pil. Vápenský areál je výjimečný svou velikostí i komplexností.