Tam, kde se mor objeví, není jiné cesty než všechna včelstva na stanovišti, tedy i nenakažená, spálit.

Včelaři musejí spálit či zajistit neškodnou likvidaci všech zásob včelích produktů, spálit musejí také úly a veškeré spalitelné včelařské pomůcky, s nimiž mohlo nakažené včelstvo přijít do styku. Ostatní pomůcky musejí dezinfikovat.

„Jiná cesta než likvidace opravdu není. Mor se velmi snadno šíří. Léčba nepřichází v úvahu. Letos je ohnisek proti minulým letům podstatně víc,“ uvedl zástupce ředitele Krajské veterinární správy Olomouc Jiří Zubal.

Kolem ohnisek nákazy vyhlašuje veterinární správa ochranná pásma, v nichž platí pro včelaře některá omezení. Nesmějí na příklad přemisťovat včelstva a med mohou uvádět do oběhu jen po předchozím laboratorním vyšetření s negativním výsledkem. Tato opatření lze zrušit, teprve když se v ochranném pásmu během jednoho roku mor neobjeví.

Chovatelé, kteří musejí utratit včelstva a zlikvidovat úly, mají ze zákona nárok na náhradu od státu, a pokud splní všechny podmínky, mohou stanoviště po třech měsících znovu osadit včelstvy. Problém je v tom, že mnoho chovatelů to už odmítá. Po tak stresujícím zásahu se k včelaření už nechtějí vrátit. Většina z nich patří ke starší generaci.

„V mých včelstvech se mor objevil už loni, okamžitě jsem všechny úly zlikvidoval, ani jsem nečekal, až mi to veterinární správa nařídí. Až vyprší doba ochranného pásma, rád bych se ale k chovu vrátil,“ řekl František John, který měl včelstva na katastru Rájce a patří k mladším včelařům.
Mor včelího plodu postihuje zavíčkovaný včelí plod. Napadené larvy mění barvu z perleťově bílé na šedožlutou až tmavohnědou a přeměňují se v lepkavou hlenovitou a páchnoucí hmotu.

„Likvidace velkého množství včelstev má negativní vliv na přírodu, u plodin opylovaných hmyzem včela chybí. Včely do přírody patří, “ řekl Jiří Zubal.