„Stát vždycky vymyslí a uzákoní nějaké opatření, ale nedomyslí, co všechno to na sebe nabalí. Třeba pro Čechy, kteří žijí v polském příhraničí. Opatření by měla být i lidská,“ je přesvědčený starosta Velkých Kunětic Jiří Neumann

Starosta Velkých Kunětic Jiří NeumannStarosta Velkých Kunětic Jiří NeumannZdroj: Deník/Petr KrňávekNaproti obecnímu úřadu stojí staré vápenky. Zaznamenal jsem snahu obce prohlásit je kulturní památkou. Proč?
My jsme o to žádali už v roce 2002. Žádost tam dlouho ležela, nikdo se k tomu nechtěl mít. Nyní majitel blízkého zámečku chce budovy, které je možné ještě zachránit, vyhlásit kulturní památkou. Když o tom s památkáři jednal, naběhly jim ty vápenky. Pozvali mě na místní šetření a ptali se mě, jestli bychom chtěli žádost obnovit. Zastupitelé na posledním zasedání schválili opětovnou žádost o vyhlášení vápenek památkou. Výhodu vidíme v tom, že by to byla památka, která nás finančně nezatíží. Jde nás spíš o tyto stavby zakrýt a zachovat. K obci vždy patřily a nechceme, aby se zbouraly. Nyní z nich už prorůstají stromy. V první řadě se musí sanovat, postavit nad nimi střechy, ať do nich nezatéká. Potom uvidíme.

Když jste zmínil zámeček, ten byl dlouho na prodej. Jaký záměr s ním má současný majitel?
Zámeček patřil pozemkovému úřadu, tedy státu. On to prodával, my jsme také případnou koupi řešili na zastupitelstvu. Bylo by to pro nás náročné, měli jsme rozpracovanou opravu kulturního domu a další akce. Ušetřili jsme peníze na hasičárnu, kterou se nám podařilo postavit víceméně novou. Od koupě zámečku jsme ustoupili. Koupil jej soukromník, který má zámek ve Všechovicích. Ten spravuje. Byli jsme rádi, že to i s naším zámkem k půjde k dobrému. Teď vidíme, že to tak asi opravdu bude, když ho chce vyhlásit památkou a získat na opravu dotace.

Velké Kunětice leží na hranicích s Polskem. Jak se vás dotklo uzavření hranic?
Velmi. Máme družbu se Slawniowicemi. Každý rok se navštěvujeme v rámci akce Setkání občanů Velkých Kunětic a Slawniowic. Loni měl být čtrnáctý ročník, tentokrát na polské straně, který se ale nemohl uskutečnit. Za těch čtrnáct let se lidé znají, stali se z nich kamarádi, navštěvují se. Když se uzavřely hranice, nemohli se navštěvovat. Byl to velký zásah. Dokonce jsem zažil případ, kdy jedna paní ze Supíkovic byla na návštěvě v Polsku, kde má rodinu. Její babička tam zapomněla zubní protézy, bez kterých se nenají. Poprosil jsem známého, jestli by Poláci protézy nedovezli v krabičce. Na hranicích jsme si to bokem předávali. On šel, nechal mi to na sloupku, odešel pryč, abych ho „nenakazil“, já jsem to vzal. Bylo to šílené. Stát vždycky vymyslí a uzákoní nějaké opatření, ale nedomyslí, co všechno to na sebe nabalí. Třeba pro Čechy, kteří žijí v polském příhraničí. Opatření by měla být i lidská.

Pořád chodí lidé z Polska do kunětického kostela?
Samozřejmě. Kostely u hranic jsou plné Poláků.

Hospoda a obchod na hranici ještě funguje?
Hospoda nefunguje. Poté, co paní tragicky zemřela, už hospodu nikdo nevzal. Tady je spíš praxí pití u obchodu jako všude jinde v dědinách. Na dědinách jsou hospody velký problém. Naštěstí tu máme dva obchody, COOP a soukromnici. Na to, že jsme úplně na hranici, jsou dva obchody paráda. Lidé ale jezdí nakupovat do Jeseníku, v pátek si nakoupí na celý týden a tady do obchodů chodí jen důchodci.

Z investic plánujete opravu sportovních kabin. O co se jedná?
Jsou to kabiny fotbalistů TJ Velké Kunětice. Děláme tam novou střechu. Původně to bylo postavené v Akci Z, trámy a desky byly z nějaké staré stodoly, která se v té době bourala. Už to bylo špatné, řekli jsme si, že uděláme novou střechu a stropy, ať to vydrží. I tak je to milion a půl, ale dostali jsme dotaci 754 tisíc od Olomouckého kraje.

Rekonstrukci bývalého kina chystáte?
Nechystáme, nejsou na to peníze. Prioritou byla hasičárna, která byla v dezolátním stavu, už by se nám tam nevešlo ani žádné auto. Tenkrát nebyly pro JPO 5 žádné dotace. Za sedm a půl milionu jsme hasičskou zbrojnici spravili, dnes je to prakticky nová stavba. Zůstaly tam jen základy, které se navíc posilovaly. Jsme rádi, že máme opravenou mateřskou školu, zbrojnici, obecní úřad, kulturní dům. Po kanalizaci nás čeká rozhodování, co s bývalým kinem.

Jaké jsou varianty?
Jsou návrhy nechat to na dílnu, máme tam složené nějaké stroje. Oprava budovy by ale stála třicet milionů a kde na to vzít? Jsem spíš pro tu budovu prodat, zbavit se jí. Financí od státu bude stále méně. Říká se, že obec našeho typu by měla mít obecní úřad, kulturní dům, kde se lidé schází, mateřskou školu, když jsou děti, a tečka. Všechno dotujete, nikdy na tom nevydělá. A jak dalece všechno může dotovat z rozpočtu, když se navíc chce rozvíjet? Vize do budoucna je udělat kanalizace a začít věci na povrchu, chodníky a podobně.