Návštěvníci a obyvatelé Vidnavy se tomuto nepěknému pohledu nemohou vyhnout už několik desítek let. Podél silnice, poblíž nádraží, se nachází pozůstatky bývalé šamotárny. Areál, který ještě na přelomu tisíciletí připomínal továrnu, je dnes změtí ruin zarostlých vysokou trávou.
Šamotárna byla uzavřena v roce 1992. „Už tenkrát pece nesplňovaly kritéria. Byly zastaralé, těžko se v nich udržovala teplota výpalu. Z jedné strany jsme cihly navezli, z druhé jsme pec po výpalu otevřeli a museli je krompáči rozbíjet, protože se všechno speklo,“ vzpomíná Rostislav Kačora, který před uzavřením v šamotárně pracoval.
Rozhodnou občané, už tuto sobotu
Dnes sedí v kanceláři starosty na vidnavské radnici. Třetí říjnovou sobotu čeká obyvatele městečka referendum. Vyjadřovat se budou k otázce, zda souhlasí s těžbou kaolinu na území Vidnavy. Soukromá firma totiž plánuje v dole poblíž městečka obnovit těžbu této horniny. Tu chce pásovým dopravníkem přepravovat do areálu bývalé šamotárny. Zde se má surovina překládat na vagony a po železnici odvážet.
Celý záměr se týká území tří obcí. Bývalá šamotárna leží ve Velké Kraši, dopravník je plánován přes území Vidnavy a důl leží na rozhraní katastrů Vidnavy a Staré Červené Vody.
„Na stole máme návrh změny územního plánu. Pokud občané s těžbou kaolinu souhlasit nebudou, územní plán upravíme a dobývací prostor z něj vyjmeme,“ popsal starosta Kačora postup, pokud bude referendum platné, závazné a obyvatelé Vidnavy se v něm vysloví proti těžbě.
Samotné referendum však těžbě nezabrání. Dvě třetiny dobývacího prostoru leží na území Staré Červené Vody. „Týden po nás má územní plán schvalovat Stará Červená Voda. Pokud ho schválí a investor tu bude chtít těžit, tak tu těžit začne,“ je přesvědčený starosta Kačora.
Řada Vidnavanů je proti
Řadě místních se záměr těžařů nezamlouvá. „ Je tu nádherná příroda, pak by tu byla velká díra, celá oblast by byla uzavřená. Byla by tu prašnost. Kaolin sice sám o sobě nepráší, ale v ložisku jsou i písky. Těžit chtějí od rána do deseti večer, to snad nemyslí vážně. Zatím ani nevíme, kdo bude těžit. Domnívám, že to není úplně čistá věc,“ říká Miluška Janošťáková. Ačkoli se jí záměr bezprostředně týká, od bývalé šamotárny žije na dohled, v referendu hlasovat nemůže.
„Kdysi dávno obce rozdělili podle řeky. Tak jsme my, co žijeme na periferii Vidnavy, v Kraši,“ poznamenává.
Petici podepsaly stovky lidí
Se svým postojem není zdaleka sama. Proti těžbě se na přelomu letošního května a června v petici vyslovily stovky lidí. Se záměrem nesouhlasí ani Daniela Vaverková a Jan Strapek. Žijí v rodinném domku v osadě Štachlovice, od dolu vzdušnou čarou zhruba kilometr. Na těžbě žádné pozitivum nespatřují.
„Málokde najdete takový klid jako tady. Když otevřeme terasu, neuslyšíme jediné auto. Nemáme zapotřebí, aby nám tu dvanáct hodin denně něco hlučelo,“ říká Jan Strapek.
S Danielou Vaverkovou upozorňují na rizika týkající se prašnosti nebo vody. „Celé Štachlovice nemají vodovod, jen vlastní studny. Co se stane, když vyschnou? Nechali jsme si udělat vlastní geologický průzkum a bylo nám řečeno, že stát se může cokoli. Že může být vše v pořádku, ale může nastat i obrovský průšvih, kdy o vodu přijdou nejen studny, ale i místní zatopený lom,“ upozorňuje Daniela Vaverková.
Firmě Vidnavský kaolin ani jeden nevěří. Poukazují na opakované změny v obchodním rejstříku nebo různící se údaje o plánovaném počtu pracovních míst. I od nich zaznívá pochybnost, kdo bude ve skutečnosti surovinu těžit.
„Kdyby firma od začátku představila svůj záměr a oslovila lidi, že mohou dávat připomínky. Ale všechno se dělá potichu a my se to dozvíme minutu po dvanácté,“ netají se pochybnostmi Daniela Vaverková.
Podle výkonného ředitele firmy Vidnavský kaolin Roberta Gregova má společnost k důlní a těžební činnosti potřebná oprávnění a tudíž je zapsaným těžařem.
„V této chvíli čekáme na laboratorní výsledky poslední vrtné kampaně (mají být do konce roku), které nám poskytnou přesný obraz o těžebním a hlavně obchodním modelu těžby, sortování frakcí a dalším zpracování materiálu na pokročilé výrobky. Na základě obchodního modelu se pro jednotlivé frakce (například žáruvzdorná ostřiva a tak dále) můžeme a chceme spojovat se strategickými investory, kteří jsou především technologicky rozvinutým know-how a kontrolou trhu s materiálem zárukou optimálního realizačního řešení. Nakonec, vlastníme přece desetihektarovou šamotárnu ve Velké Kraši. To je brownfield s železniční vlečkou, kde je možné obohacování a úpravy suroviny umístit,“ uvedl.
close
info
Zdroj: Deník/Petr Krňávek
zoom_in
Geolog Martin Hanáček ukazuje ložisko kaolinu.
Ohledně počtu zaměstnanců zopakoval, že se přímo v ložisku těžby jedná o až 24 pracovních míst. V bývalé šamotárně pak až o trojnásobek, to je 72 míst, v závislosti na postupném rozvoji zpracování a úpravy suroviny.
Práce pro desítky lidí a naděje pro železnici
„Eviduji velký zájem firem dřevozpracujících a obrábějících slezskou žulu na využití obnovené vlečky. Střízlivě odhaduji, že může jít až o dalších sto pracovních míst. V náboru budeme preferovat místní, kteří budou mít o stabilní práci zájem,“ doplnil.
Daniela Vaverková a další obyvatelé Vidnavy za sebou mají čerstvou zkušenost z míst, kde se kaolin těží. Navštívili západočeský Jenišov, kde se místní těžbě roky brání, a nedaleké Božičany, v jejichž těsném sousedství se nachází rozlehlý kaolinový důl.
„Jenišov byla příjemná vesnice. Božičany byly takové chudé, domy neopravené. Bylo vidět, že tam nejsou peníze. Přitom by je obec měla dostávat z těžby. Říkali, že z vytěženého kaolinu obec dostává ročně čtyři sta tisíc korun. Přitom je tam takový velký důl. Kdo zkontroluje, kolik materiálu se skutečně vytěží? Něco tam nesedí,“ líčí obyvatelka Štachlovic.
Psali jsme již dříve:
Ať už referendum dopadne jakkoli, pro odpůrce záměru je to jen začátek. Založili spolek a proti těžbě chtějí vystupovat v dalších povolovacích řízeních, které firma pro zahájení těžby potřebuje.
Záměr těžby má ve Vidnavě i své příznivce. Poukazují na jedinečnou možnost získat do městečka, kde za posledních třicet let zaniklo několik stovek pracovních míst, zaměstnání. Důl by se po vytěžení a zatopení rovněž mohl stát atraktivní turistickou lokalitou.
Příznivci těžby chtějí občany přesvědčit
„Chtěli bychom občany přesvědčit, aby v referendu hlasovali pro. Není to tak, že když se těžba zamítne, firma půjde pryč. Stará Červená Voda je těžbě nakloněna. Jako Vidnava bychom se měli přidat. Jde o to, abychom z těžby, která tu z devadesáti procent bude, něco získali. Je nesmysl se na to jen dívat,“ shrnul zastánce těžby Kamil Filgas.
Kaolin se u Vidnavy dobýval od 70. let 19. století. Zájem o něj periodicky upadal v obdobích velkých geopolitických změn, ať to byl odsun původního německého obyvatelstva nebo konec éry socialismu. „Kdykoli se geopolitické poměry stabilizují, zájem o zdejší ložisko vzroste,“ poznamenává geolog Martin Hanáček.
Procházíme spolu okolo zatopeného dolu Kaolinka. Tato stará jáma má být stejně jako sousední nová součástí nového dobývacího prostoru. Jezero, kam se místní chodí koupat, vzniklo na konci 80. let v rámci tehdejšího záměru obnovení těžby.
close
info
Zdroj: Deník/Petr Krňávek
zoom_in
Kaolinový důl u Vidnavy. Vodní plocha vznikla po těžbě na konci 80. let.
Podle Martina Hanáčka je ohledně podzemní vody ve Vidnavě zcela jiná situace než na Karlovarsku, kde kvůli jejímu odčerpávání z kaolinového dolu vznikají v okolí propady.
„Vidnava stojí na svém hydrogeologickém systému, který komunikuje s řekou Vidnávkou. Kaolinka se nachází na vyvýšené kře žulovského masivu, kde podzemní voda koluje puklinami v horninách. I jezero ve staré jámě vzniklo poté, kdy výkopem narušili hladinu podzemní vody. Důležité je, že je to vlastní systém, který se nedotýká Vidnavy ani Štachlovic,“ popisuje Martin Hanáček.
Bez pásového dopravníku by to bylo složité
Kolik má těžba ve Vidnavě příznivců a odpůrců a kolika lidem je lhostejná, nikdo netuší. Co však žádný z oslovených nezpochybňuje, je potřeba pásového dopravníku mezi dolem a deponií. Alternativou by totiž byla nákladní automobilová doprava přes centrum města.
„O dopravníku rozhodovat v referendu nebudeme, protože do toho vstupuje faktor Staré Červené Vody. Pokud by se rozhodli, že budou těžit bez nás, těžař musí materiál nějak odvézt. Dopravník, jehož stavbu investor za Vidnavou nabízí, je nejlepší řešení, jak dostat vytěžený kaolin do šamotárny. Zastupitelé si myslí, že by nebylo dobré si hned na začátku odstřihnout možnost této dopravní cesty,“ říká starosta Kačora.
„Pokud by těžba byla, uvědomujeme si, že dopravník je nejlepší a jediné řešení. Nemůžou tu jezdit kamiony, to je nesmysl. To nikdo nechce. Ale my jsme od začátku proti těžbě a chceme jí úplně zabránit,“ říká Daniela Vaverková.
Pro část Vidnavských je těžba kaolinu otázkou nejen ekonomickou, ale i emocionální. „V lesích, které se mají kvůli těžbě vykácet, jsem naběhal tisíce kilometrů, všichni jsme tam prožili dětství. Teď tam má být sedmdesátimetrová jáma,“ říká Jan Strapek.
Lidé, kteří z Jesenicka nevycestovali, podle jeho slov ani nevědí, v jak hodnotné krajině žijí. „Já i Daniela jsme dlouho žili v zahraničí a toto jsme si vybrali jako dobré místo. Uvědomujeme si bohatství a vzácnost Rychlebský hor, jejich atraktivitu i výhodnou nedostupnost. A rozhodně nejsme jediní. Stěhují se sem lidé z velkých měst, protože takové místo jako zde se už v této republice hodně těžko hledá. Proč bychom si ho měli nechat zničit?“
