„O historii naší armády jsem se začal zajímat již na vysoké škole. Kolem roku 2006 ministerstvo obrany nabízelo své nevyužité objekty, mimo jiné i bunkry v okolí Branné. Založili jsme občanské sdružení a po velmi složitém administrativním boji se nám nakonec podařilo objekty získat," vzpomíná Martin Skoumal. Bunkry ministerstvo nejdříve převedlo na obec Branná, ta je zase předala občanskému sdružení.

„Zájem jsme měli jen o jeden řopík u samoty Splav, ale tehdejší starostka Branné trvala na tom, abychom vzali všechny. Takže jich nyní máme dvanáct, postupně je chceme vyčistit, vybavit informačními panely a vybudovat naučnou stezku," konstatoval Martin Skoumal. Vybavený je zatím jen jeden bunkr, Martin a jeho kamarádi ze sdružení Klub vojenské historie Olomouc LO37, museli nejdříve upravit terén.

„Řopík ani nebyl vidět, časem ho zarostly náletové stromy a keře. Systém byl koncipován tak, aby jednotlivá obranná stanoviště byla na dohled. Okolí jsme bunkru jsme upravili, dovnitř pořídili dřevěné bednění a všechno vybavení, které tehdy armáda používala včetně dobových zbraní," řekl Martin Skoumal.

Malé železobetonové pevnůstky vybudované v roce 1938 měly sloužit vždy pro sedm vojáků a vybaveny byly tak, aby v nich posádka vydržela vzdorovat nepříteli nejméně tři dny. Každá měla periskop, střílny i důmyslný systém odvětrávání, protože kvůli zplodinám z munice by v malých prostorách bylo nedýchatelno. Jeden z nejčastějších dotazů návštěvníků je ale mnohem praktičtější. „Lidé se ptají, kam by při obranných bojích posádka chodila na záchod. Prostor je pro sedm lidí dost stísněný. Ale i to se dalo provizorně řešit, jednoduše kýblem a dřevěným poklopem," dodal Martin Skoumal.

Mezi Brannou a Starým Městem se dochovala stovka  bunkrů, takzvaných řopíků. Tento název je odvozen od zkratky Ředitelství opevňovacích prací. Každý bunkr byl tehdy označen písmeny ŘOP a číselným kódem.