Kdo chce v horské osadě pod masivem Králického Sněžníku volit, musí vyšlápnout kopec a dojít až k poslednímu stavení ve vsi. Odměnou mu bude idylický výhled na pastviny a kopce Hanušovické vrchoviny.

Volební místnost se nachází v jídelně místního penzionu a je právě plná lidí. Komisaři během první hodiny a půl obsloužili osm místních a šest lidí, kteří přišli s voličskými průkazy. Do zdejšího okrsku spadá i sousední osada Hynčice, která se stává vyhledávaným rekreačním cílem.

„Jsme z Brna. Ubytovaní jsme v Penzionu pod zvonem, v bývalém kostele. Průkazy jsme si vyřídili na svých městských částech v Brně. Volit je naše občanská odpovědnost," objasňuje Jan Dvořák, který přišel hlasovat s partou svých přátel.

Nebýt turistů, tak se seznam voličů v Chrasticích volby od voleb krátí. Tentokrát čítá šedesát sedm jmen. „Domácích lidí je málo. Je to asi deset nebo dvanáct rodin, které jsou tu tak dlouho jako já nebo ještě déle. Když jsem do Chrastic přišel, bydlely tu přes dvě stovky lidí," říká nejstarší člen komise Václav Port.

Jak si komisaři krátí dlouhou chvíli, když voliči zrovna nechodí? „My vám nemůžeme říct, že tu hrajeme o desetníky mariáš," zavtipkuje jedna ze členek komise a místností se rozezní smích.

„Vždycky jsme hrávali žolíka. Jak odešli lidi, tak jsme ho mastili. A to při tom byla legrace. Když někdo přišel, tak se to takhle schovalo a byli jsme ouřadové," vzpomíná Václav Port.

Když býval v Chrasticích kulturní dům, sídlila volební místnost tam. Později se chodilo volit do jednoho ze soukromých domů. Jeho majitelka ale zemřela. Když před šesti lety radnice ve Starém Městě požádala majitele penzionu o umístění volební místnosti, vlastníci jí vyšli vstříc. Volební ruch provoz rekreačního zařízení nijak neruší.

„Tady za těmi dveřmi je malá hospůdka. Dnes sem přijede dvanáct mlaďochů slavit narozeniny. Volební místnost je tam bokem. Ani si nebudou křížit cestu," říká majitelka penzionu Balnea Svatava Talpová.

Volební komisi poskytuje nejen prostory, ale stará se i o žaludky jejich členů. „Tak půjdeme těm našim komisařům něco uvařit. Navečer dostanou něco dietního, kuřátko s rýží," usmívá se majitelka.

Jestliže se v Chrasticích dá mluvit o pohodě a rodinné atmosféře, dvojnásob to platí v případě Nové Seninky. Když vstoupím do zdejší volební místnosti, připadám si jako kdybych vešel k některému z místních obyvatel do obýváku.

V rohu místnosti stojí televize, na okně starý gramofon, u zdí se nachází dvě pohovky, na stěnách visí poličky s petrolejkami a knihami. Z rohu u dveří sálá od kamen příjemné teplo. K dokonalé iluzi obývacího pokoje nesedí jen plenta se státním znakem a šedivá volební schránka.

„Mám to tu jako rekreační chatu, nebydlím tu. Tento barák mám po rodičích," říká domácí pán Jan Zycha.

V zástěře na kamnech komisařům, kteří čekají na necelých čtyřicet místních voličů, právě připravuje večeři. „Musí se zajišťovat i stravování. Jsem vyučený kuchař, takže jim i vařím. Bude to plněné maso," prozrazuje Jan Zycha.

Na sever od Nové Seninky leží už jen státní hranice s Polskem. Zdejší volební místnost je tak možná nejodlehlejší, ale určitě nejútulnější v celém regionu.