Vznášet se v průzračné vodě obklopený geologickými vrstvami hluboko pod zemským povrchem je existenciální zážitek a úctyhodný sportovní výkon v jednom. Exkurze do historie hornictví je dostupná každému, kdo navštíví zaplavený důl Hraničná. Jak název napovídá, ze tří stan je obklopený hranicemi Javornického výběžku.

Důl zprivatizovali srdcaři

„Majitel dolu“, to zní honosně. Skoro jako uhlobaron. Krnovský potápěč Jan Pokorný s několika přáteli vlastní zaplavený důl Hraničná. Tvrdě pracovali, aby staré důlní dílo zpřístupnili veřejnosti.

Exkurze do historie hornictví je pro každého. Potápění v podzemním labyrintu je ale zážitek vyhrazený jen zkušeným potápěčům. Musí mít pojištění, odvahu, technické vybavení, licenci a lékařskou prohlídku.

Před vchodem do šachty parkují auta potápěčů. Někteří právě pod vodou montují dekompresní stan, jiní testují ve štolách darovaný elektrický přepravní vozík. Mají radost, že už nemusí úzkými chodbami převážet potápěčskou výbavu na dvoukoláku.

Potápěči mají v zaplaveném dole Hraničná k dispozici stometrovou hloubku a kilometry chodeb. Nic podobného široko daleko nenajdete.Potápěči mají v zaplaveném dole Hraničná k dispozici stometrovou hloubku a kilometry chodeb. Nic podobného široko daleko nenajdete.Zdroj: Deník/František Kuba

Vinotéka ve skladu výbušnin

Zatímco pod zemí i pod vodou se pilně pracuje, u vchodu voní klobásy a bramboračka. „V době pandemie nám chyběly sociální kontakty, tak potápěči vzali s sebou své dámy a děti, ať to dlouhé odloučení doženeme. Brzy si tady vybudujeme vinný sklípek, když už tu máme stabilní teplotu. Tyto přihrádky nejsou na víno, ale na rozbušky. Jsme totiž ve skladu výbušnin. Proto jsou ty ocelové dveře tak bytelné. Když seš na šachtě, potřebuješ kromě přilby se svítilnou taky svatou Barboru. Tady je,“ představuje Jan Pokorný pozoruhodná zákoutí svého dolu.

Nápad: potápění pod zemí

Existuje řada zpřístupněných dolů a jeskyní, ale široko daleko chyběla oficiální nabídka podzemního potápění. Pro Jana Pokorného to byla výzva. „Nejsem speleolog, geolog ani horník, ale potápěč. Kamarád je šutrák a zaměstnanec Diama. V roce 2014 dostal nápad, že bychom mohli společně zprivatizovat zaplavený důl a propojit tam geologii, historii a potápění. Asi jsem zrovna samou nudou neměl co dělat, že jsem mu na to přikývl. Důl vlastníme jako čtyřčlenný spolek Rychlebská báňsko-historická. Je to zkolaudovaná stavba. Máme od Českého báňského úřadu povolení, že v tomto podzemním objektu se může pod vodu,“ vysvětlil Pokorný, na co potápěč potřebuje důl.

Železná ruda se v Hraničné dobývala od roku 1790. Rudné doly Jeseník ukončily těžbu v roce 1967. „Maximální hloubka by tu měla být 170 metrů, ale podrobně zmapované máme zatím jen čtyři patra. Nejhlouběji jsme se dostali přes 110 metrů. Mělo by tu být 21 kilometrů chodeb. Po souši jsme zpřístupnili turistický okruh 2,5 kilometru. Když se nám ohlásí výletníci, za pár korun je provedeme, a ještě jim půjčíme přilbu,“ shrnul Pokorný parametry důlního díla.

Pyrotechniky odvolali do Vrbětic

Když šestice nadšenců poprvé přijela do Hraničné, nebylo tu nic. Jen díra v lese, ze které vytéká voda. „Dovnitř jsme vlezli tou dírou s potokem. Bylo jasné, že musíme vybudovat rozumnější vchod. Domluvili jsme, že vystřílíme ve skále dva metry vysoký vstup, ať má náš důl pořádná vrata. Všechno už bylo naplánované, ale tři dny před tím vybouchly Vrbětice. Všichni s pyrotechnickou kvalifikací byli povoláni do Vrbětic. Zachránili nás kluci Hlučíňáci. Hasiči tam mají hydraulickou mašinu, co umí všechno rozstříhat, rozřezat a provrtat. Vyřezali nám dírku, ať si ji postupně rozšíříme. Tak jsme použili studenou nevýbušnou trhavinu cevamit,“ popsal Pokorný jak výbuchy ve Vrběticích poznamenaly začátky v Hraničné.

Potápěči mají v zaplaveném dole Hraničná k dispozici stometrovou hloubku a kilometry chodeb. Nic podobného široko daleko nenajdete.Potápěči mají v zaplaveném dole Hraničná k dispozici stometrovou hloubku a kilometry chodeb. Nic podobného široko daleko nenajdete.Zdroj: Deník/František Kuba

Kromě chuti do práce a cevamitu použili také kalkulačku. Ta jim prozradila, že v šesti lidech budou s prací hotoví asi tak za 150 let. „Tak jsme napsali projekt na zabezpečení starého důlního díla a získali dotaci,“ dodal Pokorný.

Kromě potápění patří k dolu Hraničná také geologie a historie. „Těch pamětníků, co tu po válce těžili rudu, už moc není. Našli jsme aspoň pár těch, co důl konzervovali v sedmdesátých letech. Všichni už mají přes sedmdesát let,“ ohlédl se Jan Pokorný do historie.

Kolem šachty Hraničná dřív bývala také vesnice Hraničná se stovkou obyvatel. „Hned naproti šachty stála kaple. Dnes je všude kolem jen les. Typický sudetský příběh. Povedené vysídlení, nepovedené dosídlení. S ukončením těžby padla poslední šance na obnovení dědiny. Takže následoval už jen zápis Hraničné mezi zaniklé obce Jesenicka,“ uzavřel Pokorný.

A geologie? Všude je plno magnetitu, který funguje jako magnet. Potápěč se nesmí divit, když kompas občas ukáže východ na severu nebo na západě. To je teprve ten správný adrenalin, co nikde jinde nezažije.

Kdo by něco podobného zažít chtěl, má možnost dohledat si bližší informace ZDE