Když se o ní dozvěděli potomci autora povídek Martina Strouhala, nestačili se divit. Milarova publikace je totiž v podstatě totožná s knihou, kterou Strouhal, původem ze Zdětína na Prostějovsku, vydal v roce 1944. U pověstí Milar alespoň uvedl v závěru knihy zdroj, odkud je čerpal, horší je to s okopírovanými a nepatrně změněnými ilustracemi od výtvarníka Huga Šilberského z Loštic. Vše nasvědčuje tomu, že plagiátor bude mít vedle ostudy i potíže se zákonem.

„Jestli je pravda vše, co o této záležitosti uvádějí média, pak je to jasný případ plagiátorství,“ reagoval Jiří Srstka, ředitel pražské agentury Dilia, která se zabývá mimo jiné ochranou autorských práv. Podle něj nejde o nic výjimečného, každý den má prý na stole několik takových kauz.
„Co však jen velmi těžko chápu, jsou ty mírně pozměněné ilustrace,“ dodal Srstka. Každý autor má podle Srstky nárok na sedmdesátiletou ochranu svého díla. Kniha spisovatele Martina Strouhala a ilustrátora Hugo Šilberského vyšla v roce 1944. Spisovatel zemřel v roce 1977, ilustrátor v roce 1974.

„Není to plagiát, spisovatele jsem uvedl v závěru knihy jako hlavní zdroj a ilustracemi jsem se inspiroval,“ obhajuje se Josef Milar.
Vnuk autora pověstí, zábřežský filmař Martin Strouhal, se už vyjádřil, že chce zabránit tomu, aby se kniha objevila na pultech knihkupectví. To se mu nepodařilo. V Prostějově je běžně v prodeji. O tom, jak bude dál postupovat, nechce Strouhal zatím mluvit. Syn ilustrátora Aleš Šilberský žije v Bratislavě. „Knihu s pozměněnými ilustracemi mého otce jsem zatím neviděl, takže těžko mohu posoudit míru plagiátorství. Postupem vydavatele jsem ale rozhořčený. Táta neměl v totalitním režimu lehký život, o to víc mi vadí, že se i v dnešní době najde zase někdo, kdo ho poškodí,“ řeklv úterýAleš Šilberský s tím, že zvažuje společný postup s potomky Martina Strouhala.Co může podnikatel nyní očekávat? „Kniha by měla být stažena z trhu, dědiců práv by se mělo dostat zadostiučinění a omluvy, v úvahu přichází i pokuta,“ vypočítal Jiří Srstka několik zákonných možností, které mohou Strouhalovi a Šilberského dědicové uplatnit.

„Sám mám první vydání knihy Martina Strouhala v knihovně a podle toho, co jsem viděl v novinách a v televizi, jde o jasný plagiát,“ konstatoval ředitel prostějovské knihovny Miloš Kvapil. „Tu a tam se podobným způsobem píšou diplomové práce, ale sám jsem se na této úrovni s něčím podobným nesetkal,“ dodal Kvapil. Předseda poslanecké sněmovny Miloslav Vlček, který pokřtil Milarovu knihu mečem z hradu Bouzova, oficiální prohlášení k případu ještě nevydal „Dal jsem vyjádření zpracovat. Kdy bude hotové, netuším. Dám vědět,“ uvedl Vlček.