Celá záležitost je výjimečná nejen na Šumpersku, ale v celé olomoucké arcidiecézi.

„Blahořečení Marie Paschalis je pro nás důležité znamení, že svatí nepatří jen do dávných dějin, ale žili tu i v nedávných dobách. Věřím, že jsou mezi námi i teď, ale to se pozná až v další generaci,“ řekl arcibiskup Jan Graubner, který slavnostní bohoslužbu sloužil.

Zastřelena vojákem Rudé armdy

Maria Paschalis Jahnová pocházela z německy mluvící slezské rodiny. V březnu 1945 se jako členka řeholního Řádu svaté Alžběty v Nyse dostala do Sobotína. Představená tak chtěla mladou sestru ukrýt před vojáky Rudé armády. V Sobotíně se Maria Paschalis připojila ke skupině řeholnic, které v místní škole ošetřovaly staré lidi.

V pátek 11. května vstoupil do budovy školy voják Rudé armády. Na schodech narazil na sestru Paschalis. Ta vyděšená vběhla do místnosti, kde se se zdržovali staří lidé. Rudoarmějec rozrazil dveře a požádal mladou sestru, aby ho následovala, s cílem ji znásilnit. Ona odpověděla, že patří Kristu a ať ji raději voják zastřelí.

Poklekla, pomodlila se za odpuštění, pokud někomu ublížila. Voják ji výstřelem z pistole zabil.

Cesta k blahořečení

Příběh z doby těsně po válce zmizel z regionu spolu s odsunem místních německy mluvících obyvatel. Žil však v jejich paměti, stejně jako v paměti polských řeholnic alžbětinek. Ty sbíraly podklady pro blahořečení své spolusestry, která zemřela mučednickou smrtí pro Krista, od poloviny 90. let minulého století. V roce 2009 zavítala představená řádu s cílem získat podklady pro blahořečení na Šumpersko.

Samotný beatifikační proces, do kterého bylo zahrnuto dalších devět řeholnic stejného řádu, začal v roce 2011. Uzavřen byl loni, kdy papež František podepsal dekret o tom, že Maria Paschalis a devět jejích spolusester zemřelo rukou rudoarmějců z nenávisti k víře.

Tím se uvolnila cesta k jejich blahořečení. Zároveň se informace o sobotínské mučednici dostala na širší veřejnost. Do té doby byl její příběh mimo údolí Desné i mezi věřícími prakticky neznámý.

Unikát Moravy

Blahoslavená Maria Paschalis je pohřbena u sobotínského kostela. V kontextu celé Moravy jde o zcela ojedinělý případ.

„Nikde jinde v olomoucké arcidiecézi nemáme hrob světce nebo blahořečeného. Výjimkou je Jan Sarkander a pak svatý Metoděj, u kterého ale nevíme, kde se přesně hrob nachází,“ řekl farář farnosti Sobotín Milan Palkovič.

Ostatně i svatořečení nebo jeho předstupeň, blahořečení, je u osobností, které měly vztah k olomoucké arcidiecézi, výjimečné. Za posledních třicet let byl v roce 1995 svatořečen Jan Sarkander a poté v roce 2016 Engelmar Hubert Unzeitig, rodák ze Svitavska, řeholník z řad sudetských Němců a odpůrce nacismu. Jako poslední byla letos 11. června blahořečena Maria Paschalis.

„Na těchto mučednících si uvědomujeme, že křesťanství je třeba žít vždy, v době lehké nebo těžké, a nedá se na nic vymlouvat. Navíc dvě poslední zmíněná blahořečení jsou ze Sudet, oba blahořečení byli německy mluvící. Snad by nám to mohlo i pomoct uzdravit naše vzpomínky a vztahy. I na německé straně byly oběti. Upozorňuje nás to, abychom zjednodušeně nestrkali všechny do jedné škatulky,“ zmínil arcibiskup Graubner.

Kalich z Nysy

K silným momentům sobotní děkovné bohoslužba patřil ten, kdy řeholnice ve věřícími nabitém kostele k oltáři přinesly rozstřílený kalich. K němu položily trnovou korunu.

„Ten kalich byl v kapli v Nyse, kde pobývaly naše sestry. Rusové do něj stříleli z pistole. Pili z něj, jedli a stříleli. Znesvětili ho,“ vysvětlila jedna ze sester alžbětinek.

Příslušnic jejího řádu, které po válce stihl krutý osud, bylo podle jejích slov více než sto. „Ale dokumenty pro beatifikaci máme na deset,“ dodala.

Co bude pro Sobotín a celé údolí Desné znamenat, že je u zdejšího kostela pohřbena blahoslavená?

„Pro ty, kteří sem budou přicházet a u hrobu se modlit, to přinese Boží požehnání. Jak se k tomu postaví sobotínští obyvatelé, záleží na každém z nich. Ale zastupitelé z údolí Desné se k tomu postavili velmi pozitivně. Nejde tu o to, rozmazávat zločiny, které se ve válce dějí vždy, cílem není na pachatele házet špínu. Blahořečení je naopak gesto, které ukazuje na moment hrdinství,“ uzavřel Milan Palkovič.