„Není se čemu divit, že se vítáme jako dobří známí. Vždyť jsme byli pro děti náhradní rodinou. Některé své blízké neviděly i dva roky. Tak dlouho totiž léčení dětí, které trpěly tuberkulózou, v některých případech mohlo trvat," říká paní Ludmila, která působila v sanatoriu jako zdravotní sestra přes patnáct let.

Potvrdila, že rodiče mohli na návštěvy jezdit jednou za dva měsíce.

„V sanatoriu se ale léčily děti i ze sociálně slabých rodin a ty na dalekou cestu na sever Moravy neměly peníze. Proto jejich blízké zastupoval zdravotnický personál," vzpomíná bývalá zdravotní sestra.

S dojetím a se slzami v očích vyprávěla, jak chodila s dětmi na procházku, některé na ni čekaly u vstupní brány do areálu, když přicházela do práce nebo ji zase doprovázely při cestě domů.

Paní Ludmila pracovala v bývalém plicním sanatoriu jako zdravotní sestra přes patnáct let. Na vernisáž s sebou přinesla historické snímky ze svého alba.

Paní Ludmila pracovala v bývalém plicním sanatoriu jako zdravotní sestra přes patnáct let. Na vernisáž s sebou přinesla historické snímky ze svého alba. Foto: DENÍK/Soňa Singerová

„Slyšela jsem, že sanatorium se už nedá opravit a bude se muset zbourat, je to obrovská škoda. Strávila jsem zde nejkrásnější léta svého života," říká s dojetím paní Ludmila, která si s sebou na výstavu přinesla historické snímky ze svého bývalého působiště.

Na neplánovaný sraz pacientů Sanatorky přijela až z Českých Budějovic Eva Kordová. I ona vzpomínala na svůj pobyt v léčebně uprostřed krásného parku u Šumperka s dojetím.

„Do sanatoria jsem se dostala dva dny po svých patnáctých narozeninách. Byl to pro mne šok. Být tak daleko od rodiny, s nemocí a se zborcenými plány. Byla jsem zde však přijata s otevřenou náručí. K narozeninám jsem od personálu dostala krásnou kytici. Dodnes si ji dokážu vybavit," říká žena, která působí jako překladatelka angličtiny.

Říká, že i když se v sanatoriu léčily děti od batolat až do 18 let z různých sociálních skupin, neexistovala šikana. „Naopak. Starší děti se staraly o mladší. Vzpomínám si na obrovskou soudržnost mezi námi a hovory o tuberkulóze. Bylo ta hlavní téma, kterým jsme žily. Za dobu léčení se z nás staly prakticky odborníci na tuto nemoc," říká z úsměvem.

Impuls do života

„A víte, že mi pobyt v šumperské Sanatorce dal i nový impuls do života? Kvůli nemoci jsem totiž nemohla nastoupit na střední školu. Po propuštění z léčení domů jsem se pustila sama do učení angličtiny, a když jsem s ročním zpožděním nastoupila do školy, měla jsem před ostatními velký náskok. I díky tomu se ze mne možná stala překladatelka, což dělám dodnes," dodala Eva Kordová.

To, že výstava oprášila vzpomínky a vztahy ze Sanatorky potvrdily i tvůrkyně výstavy Michaela Stuchlá a Martina Buchtová ze šumperského muzea.

„Jedním z prvních přípravných kroků byla výzva. Oslovili jsme veřejnost, zda by pamětníci na výstavu nezapůjčili fotografie, dopisy, pohlednice a další věci, které mají vztah k léčebně. Překvapilo nás, kolik lidí se nám ozvalo," říká Martina Buchtová.

Připomněla, že v Sanatorce se v době jejího rozkvětu léčily stovky pacientů. Šlo o luxusní léčebnu, kde bylo hlavním medikamentem ticho, klid, odpočinek a dobré jídlo. I díky tomu, že se podařilo posbírat velké množství materiálů, mohla vzniknout výjimečná expozice s unikátními fotografiemi, útržky z dopisů i profily nejznámějších lékařů.

Výstava s názvem Sanatorka, domovem tisíce dětí – domovem lásky je otevřena v Galerii mladých šumperského muzea do 6. září.