Na výstavě, jíž vévodí velký model eskymáckého iglú a šedesát let stará kánoe, jsou k vidění kopie některých unikátů. Je to na příklad ručně malovaná mapa Welzlovy cesty z Irkutska na Aljašku, kterou polárník nakreslil v roce 1928 během své přednášky v Jičíně. Vystaven je i jeho úmrtní list a kopie smlouvy s Bedřichem Golombkem a Eduardem Valentou, v níž jim Welzl postupuje autorská práva na své vyprávěná.

Na vernisáži výstavy mohli návštěvníci vidět unikátní filmové záběry natočené v roce 1929, kdy Welzl pobýval v Československu. Slavný cestovatel na nich předvádí tance a grimasy Eskymáků, mezi nimiž léta žil.

„Záběry vznikly pravděpodobně pro tehdejší filmový týdeník. O jejich existenci jsem se dozvěděl před rokem. Film jsme si půjčili z archivu,“ řekl filmař Martin Strouhal, který se Welzlovi věnuje už několik let a na přípravě výstavy se podílel.

Muzeum představuje na výstavě také sbírkové předměty, které se za deset let od jeho znovuotevření podařilo získat - je to například medaile akademického malíře Karla Zemana s Welzlovým portrétem.

Jan Welzl se narodil 15. srpna 1868 v Zábřehu. V roce 1892 se dozvěděl o stavbě Transsibiřské magistrály, a tak se vydal na východočínské pobřeží. Odtud pak pokračoval přes Sibiř až k Severnímu moři. Poté zůstal na Novosibiřských ostrovech, kde se věnoval lovu a obchodování. Závěr života prožil v Dawsonu na Aljašce, kde zemřel v září 1948. V roce 1998 byl jmenován čestným občanem města Zábřeha.