Podle začínající spisovatelky není snadné prorazit mezi obrovským množstvím titulů, které se každý rok v knihkupectvích a na internetu vynoří. „Knihu napíše kdekdo. Horší je najít cestu ke čtenářům," vysvětluje.

Protože tehdy neměla jednačtyřicetiletá autorka marketingovou strategii, ani kontakty ve vydavatelstvích, rozhodla se vydat knihu vlastním nákladem. V tom jí velmi pomohla pražská nakladatelka a spisovatelka Věra Nosková. Autobiografický román Čas divokých malin se tak po několika neúspěšných pokusech konečně dostal na veřejnost.

Velkým vzorem Táni Hlocké je Irena Dousková. Pokouší se proto psát ve stejném duchu, včetně nadsázky a humoru, které například z Hrdého Budžese přímo srší. Prvotina Táni Hlocké má s Budžesem však společný i způsob vyprávění.

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou Času divokých malin je malá holčička, autorčino alter ego, jejímž prostřednictvím s ní znovu prožíváme dětství za hluboké normalizace.

„Na Douskové, Šabachovi a jiných současných autorech jsem se učila pracovat s textem," říká sympatická rodačka ze Šumperka. „Námět příběhu, i když se v lecčem shoduje s jinými romány, je však čistě můj," dodává.

Táňa Hlocká se nejprve musela vnitřně vyrovnat se svými vzpomínkami na dětství, než je začala zpracovávat do beletristické podoby. Život v době budování socialismu, k tomu v ne zrovna ideálním rodinném prostředí, na ni měl velký vliv.

Dnes popírá, že napsání knihy je pro ni způsob očisty. Ať už jde o vyrovnání se s minulostí či nikoli, problém s odkrytím soukromí v literatuře je záležitost velmi citlivá. „První knihou jsem si splnila velké přání, o víc zřejmě nešlo. Že dokážu psát, jsem si musela potvrdit dalším pokusem, svěřuje se autorka.

Druhý román, který chce Taťána Hlocká uvést na trh co nejdříve, také vychází z reality. „Jdu v něm tentokrát ještě hlouběji do minulosti. Hledám vlastní kořeny, a ty mě vedou až na Ukrajinu," uzavírá. Autor: Jana Franková