V roce 2006 o něm natočil televizní dokument Svoboda pod bodem mrazu. Při jeho natáčení postupně poznal světovou rodinu „welzlologů“, navštívil Dawson a držel také v rukou rukopis knihy Cesta kolem světa, kterou o svém putování Sibiří napsal sám Welzl. Vydání se však dočkala až v roce 1997.
Nedávná pracovní cesta do USA a Kanady přivedla Martina Strouhala znovu do Fairbanksu na Aljašce. Využil toho k nové návštěvě Dawsonu.

„Těsně před odjezdem mě napadla myšlenka umístit na hrob informační desku, kde by se turisté, kteří se na Yukon sjíždějí v létě z celého světa, mohli dozvědět o Welzlovi více. Jeho hrob je dnes uveden v informační brožuře místního muzea jako jeden z 27 významných hrobů, ale samotný popis Welzlovy osobnosti je velmi krátký a nevýstižný,“ řekl filmař.

Text desky se snažil formulovat tak, aby byl přijatelný i z historického pohledu, který je stále trochu komplikovaný. Některé údaje jsou totiž doposud těžko ověřitelné. Nerezovou desku a její nosníky vyrobili rychle a ochotně Zábřežané Pavel Omasta a František Langer.

„Pak už jen zbývalo několik kilogramů vážící desku dopravit na Aljašku a bohužel na letištích občas připlatit za nadváhu. Putovala na trase Zábřeh - Praha - Atlanta - Toronto - New York - Salt Lake City - Fairbanks - Dawson City,“ popsal anabázi Strouhal.

Při osazování desky použil na beton štěrk a vodu ze zlatonosného potoka Bonanza, kam Welzl jezdil pro staré železo a jiný materiál na své perpetuum mobile. Do betonu přidal filmař i trochu rumu a českého piva, tedy nápoje, které měl Welzl rád. Cement poskytl traper Mikin, Čech žijící na Beaer Creeku.

Na slavnostní odhalení desky pak 6. června přišli lidé z místního muzea včetně jeho bývalého ředitele Johna Goudy, který Welzla znal.

Nechyběli průvodci turistů, místní Češi manželé Kennedyovi a několik dalších obyvatel města. Na obřad se chystal také starosta Dawsonu, ale v den odhalení desky byl ještě v Torontu a ceremoniál nebylo možné už odkládat.

„Když jsme stáli všichni nad hrobem a popíjeli pivo, znovu jsem si uvědomil, že Jan Welzl má zvláštní kouzlo osobnosti. Kanaďan Ken Malik, který má české předky, ale česky nemluví a o Welzlovi slyšel poprvé ode mne v dawsonské krčmě, nad hrobem prohlásil: Znovu se vracím ke svým českým kořenům. Toto je pro mne v Dawsonu největší duševní zážitek,“ popisuje dojemné chvíle Martin Strouhal.

Poslední léta svého života, který se uzavřel v roce 1948, strávil Jan Welzl právě v Dawson City. Byl tam znám jako Perpetual Motion Man, protože se snažil sestavit mechanický stroj, který by pořád sám běžel.

Anglický text nové pamětní desky končí slovy: „Jan Welzl je dodnes oslavován Čechy jako symbol dobrodružství a osobní svobody.“