Ve středu 21. dubna se Andrea Snášelová, koordinátorka pro mladé v Olomouckém kraji, schází s devatenáctiletým Denisem. Setkání výjimečně probíhá v její prostějovské kanceláři, běžně ale za svým klientem dojíždí do Přerova.

„Aktuálně řeším ztrátu dokladů. Přišel jsem o občanku, bankovní kartu, kartičku pojišťovny,“ přiznává mladík a se svojí zkušenou pomocnicí si vyjasňuje, jak postupovat.

Denis loni v létě opustil Dětský domov Přerov (DD). Ze zařízení odešel na vlastní žádost, když se současně rozhodl pro změnu školy a vyměnil obor zámečníka za zemědělku.

„Sešel jsem se s ředitelem domova, kmenovou vychovatelkou a dalšími lidmi, sbalil si věci, podepsal papíry. Za tři dny bylo hotovo,“ vzpomíná na poslední hodiny v děcáku.

Povinné sezení? Těžkej nezájem

Bez stálého příjmu, vlastního bydlení a možnosti návratu k biologickým rodičům se uchýlil do podnájmu u cizí rodiny.

Takzvané odchodné z DD stačilo na živobytí jen krátce a nástrah reálného světa přibývalo, proto se Denis obrátil na obecně prospěšnou společnost yourchance.

S projektem Začni správně, který zadarmo pomáhá lidem jako on postavit se na vlastní nohy, se seznámil už v domově prostřednictvím workshopu. Tehdy si ale z povinného sezení příliš neodnesl.

„Těžkej nezájem. Odposlouchat a odejít,“ směje se.

Andrea Snášelová jeho slova potvrzuje. Prosila totiž Denise, ať o projektu něco napíše. „Začal tím stylem, že nedával pozor, protože ho to nezajímalo. Nakonec byl ale rád, že se má na koho obrátit,“ zdůrazňuje koordinátorka.

Začni správně
Společnosti yourchance se navzdory pandemii podařilo vydat knihu Začni správně – manuál samostatného života, uspořádat Letní podnikatelský kemp na Vysočině nebo spustit platformu DOMOVY SOBĚ pro vychovatele dětských domovů a výchovných ústavů.

Ve stejné výšce a stejným směrem

Andrea s Denisem jsou v kontaktu hlavně přes Messenger. Jejím úkolem není přikazovat mu, co má dělat, ale ptát se na jeho představy a v případě potřeby poradit, nasměrovat.

Chlapci už pomohla mimo jiné vyřešit přídavek na dítě či změnu trvalého bydliště. Momentálně společně vyřizují možnost ubytování v olomouckém Domě na půl cesty.

„Tam s ním bude v intenzivním kontaktu sociální pracovnice, společně si stanoví dlouhodobý cíl a krok za krokem na něm budou pracovat,“ vyzdvihuje paní Snášelová výhody pobytové služby na přechodnou dobu.

Smyslem je udělat z Denise soběstačného muže. Sám mladík má o své nejbližší budoucnosti poměrně jasno.

„Dostudovat, najít si práci v oboru a už si ten život uspořádat, aby letěl stále stejně rychle, ve stejné výšce a stejným směrem,“ vyjmenovává.

Předtím se ale ještě bude muset dovzdělat například ve finanční gramotnosti, protože systém „čím dřív peníze utratím, tím dřív nemusím nic řešit“ se v praxi příliš neosvědčil.

Vanička pro nezletilou maminku

Empatická koordinátorka, která sama vyrůstala v DD Plumlov, ulehčuje život téměř stovce krajanů ve věku 17 až 26 let.

Některé teprve čeká odchod z dětského domova či z pěstounské péče, jiní už se naopak zařadili mezi integrované. Kromě užitečných rad jim Andrea Snášelová vozí i různé vybavení.

„Tady mám například vaničku pro dítě nezletilé maminky z Litovle, jedné holčině v Domě na půl cesty povezu nádobí,“ skládá věci z veřejné sbírky do auta a po schůzce s Denisem vyráží na cestu. Každodenní rutinu prokládá nutnou administrativou.

Celorepublikový projekt nezastavil ani koronavirus, byť aktivních účastníků ubylo a většina schůzek se přesunula do online prostoru. 

Denisovy doklady se nakonec našly. Stačilo si je vyzvednout ve ztrátách a nálezech Českých drah na hlavním vlakovém nádraží v Olomouci.