Karl Scholz se narodil v Šumperku v roce 1912 jako nemanželský syn textilní dělnice Josefy Scholzové. I přes nevalné majetkové poměry mohl studovat na německém gymnáziu v Šumperku.

Byl velmi pilným studentem, psal básně, zajímal se o politiku, miloval přírodu a byl hluboce nábožensky založený. Maturoval se samými jedničkami.

„Jeho další cesta vedla na studia teologie, přijal řeholní jméno Roman a vstoupil do kláštera v Klosterneuburgu u Vídně. Na kněze byl vysvěcen v květnu 1936 a dále zde působil jako učitel náboženství. V roce 1939 se stal univerzitním docentem pro moderní ideologii a filozofii. Byl mimořádně vzdělaný, ovládal mnoho jazyků a projevil se i jako nadaný literát," popsala jeho kariéru v církvi Zdeňka Míčová ze společnosti Respekt a tolerance, která mapuje osudy židovských obyvatel našeho regionu.

Po příchodu nacistů do Rakouska v březnu 1938 se začala rozvíjet odbojová činnost. Vedle sabotážních akcí vznikla i významná odbojová skupina Rakouské hnutí za svobodu – Scholz Gruppe. Ta byla specifická především pro svůj intelektuální boj, který začal Karl Roman Scholz organizovat od roku 1939.

„Své myšlenky prosazoval na základě hesel Svoboda, mír, spravedlnost a pomocí svých dalekosáhlých vědomostí, fascinující osobnosti a literárního nadání je šířil mezi své studenty, jež vychovával, aby byli schopni převzít v Rakousku moc, až budou nacisté poraženi. Skupina se rozrostla na několik set stoupenců a měla kontakty i v zahraničí," doplnila Zdeňka Míčová.

Skupinu zradil konfident Otto Hartman, agenta gestapa, který vystupoval jako horlivý stoupenec hnutí za svobodu. Scholz byl i s dalšími členy organizace zatčen gestapem přímo v klášteře v červenci 1940.

Čtyři roky ho nacisté vláčeli po různých káznicích. V dopise příteli napsal z jedné z věznic: „Co jsem dosud prodělal, to byl očistec, co nyní nastává, se velmi podobá peklu. Bez pomoci Boží bych to nevydržel. Vím dobře, zač umírám. Za všechno, co je velké, dobré a vznešené a také za hlásání slova Božího. Nenávidí mě dvojnásob, protože jsem kněz."

I v tomto hrůzném prostředí se dokázal Scholz věnovat literární činnosti. Sepsal zde několik básní a dokonce román Goneril. Jeho práce byly tajně propašovány z vězení a vydány až po válce.

V posledním proslovu v soudní síni Roman Karl Scholz uvedl: „Státní zástupce žádá můj život. Ale co to dnes už znamená – jeden život? Dnes, když válka každý den, každou hodinu mnoho životů si žádá. Opravdu jsem spáchal takový čin, že musím být vymazán z řady žijících a musí se tak zničit všechno, co jsem ještě nevytvořil?"

V únoru 1944 odsoudil senát vídeňského Volksgerichtu Romana Karla Scholze k smrti. Zemřel ve Vídni 10. května 1944 při popravě sekyrou. Dnes má pamětní desku na budově Obchodní akademie v Šumperku, kde bylo před válkou německé gymnázium.

Příběh kněze – odbojáře je spolu se čtrnácti dalšími osudy součástí katalogu nazvaného Ti, kterým bylo vráceno jméno, nebudou zapomenuti, jenž společnost Respekt a tolerance sestavila. Při putovní výstavě se s ním teď seznamují i školáci v celém kraji.