Otec Iliase Cumaropulose bojoval v řecké občanské válce jako partyzán.
„V noci k nám domů přišli dva partyzáni. Říkali, že se dozvěděli, že se chystá velká ofenziva a aby nás nezabili, půjdeme mimo Řecko,“ vzpomíná dnes pětaosmdesátiletý senior.
Jeho maminka jít nechtěla a na cestu do neznáma nedala ani svou dceru. Byly jí teprve tři měsíce.
„Šestiletého bratra jsem se zeptal: ‚Brácho, jdeš?‘ ‚Jdu,‘ odpověděl mi. Bylo to rychlé, žádný čas na rozhodování nebyl,“ vzpomíná, jak jako čtrnáctiletý kluk opustil svůj domov.
Přes Albánii a Jugoslávii se během několika měsíců dostal do Československa.
Ubytování v dětských domovech
„Existovalo několik ohnisek, kam emigranty přivezli. Pak je rozmísťovali na různá místa po republice,“ ukazuje na mapku Lucie Tenekedzi z Jeseníku.
Sama má řecké kořeny a je spoluautorkou výstavy v jesenické Katovně, která exodus řeckých obyvatel a jejich život na Jesenicku připomíná.
Do konce září 1948 přijelo z Řecka do Československa přes 3500 dětí. Ubytování byli v dětských domovech.
„Někteří měli jako doprovod dospělé, jiní ne. Velmi komplikované byly případy úplných sirotků, malých dětí. Docházelo i k dělení sourozenců, byla to velmi těžká doba,“ popisuje Lucie Tenekedzi.
Dva tisíce Řeků na Jesenicku, centrem bylo náměstí
Některé z dětských domovů se nacházely i v regionu: na zámcích v Bílé Vodě, Loučné nad Desnou, Jindřichově ve Slezsku, tři stovky dětí našly azyl v Sobotíně.
Další emigrační vlny následovaly počátkem 50. let. Nakonec se v okrese Šumperk usídlilo na sedm stovek Řeků, v okrese Jeseník přes dva tisíce. V samotném Jeseníku se jejich přirozeným centrem stalo náměstí Svobody.
„Většinou jsme seděli venku po hospodách, dali jsme si kávu a klábosili jsme,“ vzpomíná Ilias Cumaropulos, který ve městě žije od poloviny 70. let.
Sestru viděl až jako dospělou
V téže době se díky změně politických poměrů mohl podívat za svou rodinou do Řecka.
„Hned jsem se domluvil s manželkou, že pojedeme. Byli jsme tam dva měsíce. To víte, samé brečení, když se po třiceti letech člověk setká s rodinou,“ popisuje Ilias Cumaropulos.
Konečně tak spatřil svou sestru, už jako dospělou ženu. S otcem se už setkat nemohl, padl při ofenzivě v občanské válce.