„Kapela je příležitost, jak na sobě může člověk pracovat,“ vysvětluje Robert důvody, proč se do hudebního projektu zapojil.

Vězeňské kapely jsou součástí resocializačního programu. Někdo se v jeho rámci věnuje hudbě, jiný například maluje. Jednou za čas pak všichni výsledky své práce prezentují. „Pro mě kapela znamená návrat k bicím. Můžu dělat to, co jsem dělal venku. Alespoň na chvíli zapomenu na každodenní nudu a stereotyp,“ dodává Robert.

Work Therapy hraje především tvrdou rockovou muziku a je jednou z několika skupin, které v prostorách mírovského hradu působí. Existence více hudebních těles tak přináší jistá omezení. Část nástrojů a vybavení zajišťuje vězeňská správa. Pokud nemají muzikanti vlastní nástroje, musejí si je mezi sebou půjčovat.

Další problémy nastávají, když některý ze členů kapely odchází do jiného zařízení nebo na svobodu. „Je to kolotoč. Původně tu existovala kapela The Strikers, ale pak šel kytarista domů. Work Therapy je poskládaná z formací, které tu působily dříve,“ vysvětluje frontman kapely s křestním jménem Jaroslav.

Hudba z vězeňského prostředí se čas od času dostane i za zdi žaláře. „Jednu dobu nás hrálo AZ Rádio. Vydali jsme i tři cédéčka, teď pracujeme na čtvrtém. Mám materiál na pětadvacet písniček. Část z nich jsme nahrávali s kapelou, zbytek jsem dotočil sám,“ říká Jaroslav.

Kompakty však nejsou k dispozici v obchodech, vycházejí pro omezený okruh posluchačů. Dostanou se například k rodinám odsouzených. Jsou tak důkazem, že ani za zdmi věznice život nekončí, ale naopak i zde mohou odsouzení žít alespoň trochu jako „ti venku“.

Petr Krňávek