Požehnáním symbolu o svátku slovanských apoštolů zdůraznil kněz spojitost počátků národní kultury s příchodem byzantské mise na Velkou Moravu.

„Morava už staletí není samostatným státním útvarem, nemá vlastní samosprávu. Má ale svou historii, kulturu, hranice či symboliku. Připomínat moravské tradice a identitu je tak především na městech a obcích. Nová vlajka doplní galerii symbolů moravského města Zábřeha,“ okomentoval počin starosta František John.

Vyšívané vlajky jsou jedinečné insignie, které se stávají svědky významných událostí, oslav, návštěv i ceremonií. Jejich šití je tradičním řemeslem vyšívaček. Dnes ho ovládá jen několik žen v republice. Mezi ně patří Libuše a Lucie Strachotovy z Postřelmova. Z jejich dílny vyšly všechny tři vlajky, které zdobí prostory zábřežské radnice.

V historii existovalo nejméně pět různých podob moravských vlajek a praporů, které se dále lišily v různých variantách. V současnosti se nejčastěji používá žlutočervená bikolóra doplněná o moravskou orlici se zlatočerveným šachováním. Tuto podobu moravské vlajky propaguje spolek Moravská národní obec, který od roku 2010 pořádá iniciativu Za vyvěšování moravské vlajky. K ní se během let připojila většina samospráv na Moravě.

Druhou nejčastější podobou moravské vlajky je ta, jíž dominuje moravská stříbročerveně šachovaná orlice se zlatou zbrojí v modrém poli. Tato podoba moravské vlajky vychází z nejstaršího doloženého praporu Moravy a také ze zákonné definice státních symbolů České republiky. Tato podoba moravské vlajky je zároveň součástí vlajek šesti krajů, které zcela nebo zčásti leží na historickém území Moravy. „Modrou“ variantu moravské vlajky zvolilo i město Zábřeh.