Kampanolog a zábřežský starosta František John vytahuje spolu se zvoníkem Alešem Pátkem z kufru auta zvon. Vysoký je zhruba půl metru, vážit může kolem sedmdesáti kilo.

„Tady začíná nápis slovy Ecce homo, což znamená Ejhle člověk. Vztahuje se k jednomu z reliéfů,“ čte nápis v horní části zvonu František John.

Text dále prozrazuje, že zvon ulil v roce 1801 olomoucký zvonař Wolfgang Straub. Kromě výjevu zbičovaného Ježíše před ukřižováním ztvárnil na těle zvonu také svatého Jiří na koni, který zabíjí draka. Najít na něm lze ale i připomínky historie mnohem novodobější.

„Z dvacátého století jsou tu památky na válečné rekvizice. Nahoře je číslo 257. To dostal během rekvizic. Potom je tu označení CZ a REST. To znamená, že zvon byl restituován do Československa. Tento nápis dostal v Lünenu ve Vestfálsku, když skončila válka, byl na shromaždišti a bylo rozhodnuto, že se vrátí. Napsali na něj tento nápis a s dokumentací ho odeslali zpátky,“ popisuje kampanolog John.

Zvon má za sebou komplikovanou historii. Původně byl zavěšen v kapli Panny Marie v Křemačově u Mohelnice. „Tady bouchalo srdce. Je vidět, že sloužil sto padesát let, že je vytlučený. Pravidelně se s ním zvonilo,“ ukazuje Aleš Pátek na vnitřní stranu zvonu.

V období druhé světové války byl rekvírován, zabaven k roztavení pro válečné účely. K tomu však nikdy nedošlo.

„Myslím, že tam žádné zvony nešetřili, ale pak už válka skončila s plno zvonů prostě roztavit nestihli,“ odhaduje Aleš Pátek.

Vizualizace nové podoby kulturního domu. Pohled od pošty, přístavba v hnědé barvě.
Rozhodnuto. Zábřeh se pustí do rekonstrukce kulturáku, takto má vypadat

Položka v internetové aukci

V roce 1947 se zvon spolu s dalšími ocitl v Zábřehu. Z této doby o něm hovoří archivní dokumenty, později však není nikde zmíněn. V devadesátých letech jej ve věžích zábřežských kostelů nenašli ani místní zvoníci.

„Mysleli jsme, že byl rozbit a použit pro odlití dalších zvonů. Netušili jsme, že by se někdy mohl objevit. Ani jsme s tím nepočítali. Až nedávno nám jeden známý, kampanolog, dal echo, že se prodává na internetové aukci. Neváhali jsme a zvon jsme koupili zpátky,“ říká Aleš Pátek.

Samotný pokus o zpětné získání zvonu byl poměrně dramatický. Jeho majitel ho nabízel za deset tisíc korun. Aukci sledovalo asi deset lidí. Zájemci přihazovali do poslední vteřiny.

„Dal jsem tam limit dvacet šest a půl tisíce, naštěstí nás nikdo nepřehodil. Zvon jsme vyhráli,“ říká spokojeně Aleš Pátek.

Zvon nabízel starožitník a obchodník s kovy z Dvora Králové.

„Při převzetí jsem se snažil dopátrat, jaká byla stopa zvonu. Ale jak už to u starožitníků bývá, nic nám neprozradil. Jeho teorie byla, že mu ho někdo dovezl do šrotu, on ten zvon zachránil a dal do aukce,“ představil obchodníkovu verzi František John.

Tamás Ferenc Tunkel (vpravo) na zámku v Zábřehu.
Potomek Tunklů rozezněl po půl tisíciletí zvon svých předků

Křaplavý hlas kvůli prasklině

Sedmdesátileté putování neznámo kde přitom není jediné tajemství zvonu. Na jeho boku zeje dlouhá a hluboká prasklina. Kvůli ní má „křaplavý“ hlas.

„Když si člověk uvědomí, kolik kilometrů má za sebou, jak ho vezli vlaky do Lünenu, tam byl nějakých pět let ve skladu, a pak zase zpět. Zajímalo by mě, jestli byl prasklý, už když ho brali, nebo ne. V každém případě se prasklý vrátil. Proto ho pak asi nikdo nechtěl ani zavěsit do věže, někdo ho někomu zřejmě dal, protože si řekl, co s prasklým zvonem,“ uvažuje Aleš Pátek.

Jaký bude další osud svatého Jiří, není jisté. Jednou z možností je zavaření praskliny odbornou firmou. V takovém případě by mohl znovu sloužit k příležitostnému zvonění jako sanktusník nebo umíráček. Další variantou je nechat ho v současném stavu jako muzejní exponát.

Zábřežstí zvoníci mají z nálezu velkou radost. O ni se chtějí podělit s obyvateli města. Ti si zvon budou moci prohlédnout druhý záříjový víkend v průjezdu zábřežského zámku v rámci Dnů evropského dědictví.

Zábřežští zvoníci po roce a půl příprav ulili zvon.
VIDEO: Splnili jsme si sen. Vlastníma rukama ulili zvon