Zkušenosti z terénní péče totiž ukázaly, že dosavadní materiální a technické vybavení Charitě nestačí. „Máme v domácí hospicové péči například pacienty na kyslíkové terapii. Stalo se, že v Zábřehu došlo k hodinovému výpadku elektrické energie. Pacientka výpadek kyslíku zvládla jen s velkými obtížemi," přiblížila zkušenosti vrchní sestra Ludmila Nováková.

Charita tedy pořídila plničku kyslíku a osm láhví. „Přenosná láhev vydrží pacienta zásobovat kyslíkem až deset hodin. Může se tak dostat i ven na zahradu nebo jet na výlet," doplnila Ludmila Nováková.

Charita pořídila i elektrické polohovací postele s matracemi proti proleženinám, různé přístrojové vybavení a zdravotní brašny pro všechny sestry. Ty si také zvýšily svou odbornost ve speciálních kurzech.

„Mohli jsme zakoupit sterilizátor zdravotnického materiálu. Je výhodné chystat si sterilní materiál dle vlastních potřeb například na převazy nebo využít sterilizaci kovových nástrojů," vysvětlila vrchní sestra.

Tým pečoval o padesát pacientů

Tým charitní domácí hospicové péče loni doprovázel na poslední cestě životem padesát pacientů a jejich rodin. Péči zajišťuje v součinnosti s rodinnými příslušníky v domácnostech pacientů.

Vedle odborné zdravotní péče je nemocnému a jeho rodině k dispozici také sociální pracovník, pečovatelská a odlehčovací služba, osobní asistent, fyzioterapeut, případně i psycholog nebo kněz.

„Především po propuštění z nemocnice se pacient i jeho rodina dostávají do obtížné situace. Musejí vyřešit mnoho úkolů. Proto jim chceme zajistit co nejrychleji komplexní péči včetně pomůcek," řekla koordinátorka domácí hospicové péče Marta Třísková.

Proto vznikla i charitní hospicová poradna, v níž se každý měsíc v Zábřehu a v Mohelnici setkávají lidé, kteří o nevyléčitelně nemocné pečují. Mohou si tak vyměnit své zkušenosti a dozvědí se užitečné rady.

S rodinou zůstávají charitní pracovníci v kontaktu i po odchodu jejich blízkého. Mají vyškolené dva poradce pro pozůstalé, kteří pomohou například se zařizováním pohřbu a mohou doprovázet rodinu v těžkých chvílích po ztrátě blízkého člověka. (mik)