Zábřežští vystupovali jako jediné těleso z České republiky na festivalech v Pekingu a Rizhau.

Po čtyřiadvaceti hodinách cesty ze Zábřehu do Pekingu čekal muzikanty jedenáctihodinový přesun vlakem do provincie Rizhao, kde začínal první z festivalů.

Počasí příliš nepřálo. Pobřeží Číny zasáhl supertajfun Lekima.

Ten sice oblast v okolí Rizhaa sice jen lízl, i tak ale organizátoři museli zahajovací ceremonie festivalu posunout o den dříve.

„Místo vytouženého odpočinku jsme tak hned po obědě nastoupili na nácvik společných skladeb a už večer jsme s ostatními domácími a zahraničními tělesy zahajovali festival v tenisové hale v Rizhau,“ uvedl kapelník Lubomír Vepřek.

Následující dva dny museli kvůli tajfunu zahraniční hosté zůstat zavření v hotelu.

Na druhou polovinu festivalového turné se orchestr přesunul nočním vlakem zpět do Pekingu, kde se konal mezinárodní festival dechových hudeb.

Muzikanti si na něm užili pochodování, koncerty, ale především pořádná vedra. Hned první den propotili poslední zásoby oblečení.

Zábřežští hudebníci zahráli v tenisových halách, ve škole, na pobřeží Žlutého moře, pod Velkou čínskou zdí, na EXPU Zahrad v Pekingu nebo třeba před pekingským Chrámem nebes.

Zazněly hlavně české písně, zpívané zahraniční skladby roztančily nejednoho čínského fanouška.

Kromě koncertování muzikanti navštívili Velkou čínskou zeď, muzeum výroby perel, Zakázané město v Pekingu či Chrám nebes. Odvážlivci se vykoupali ve Žlutém moři.

„Mně se moc líbil galakoncert v divadle v Tianjinu. Super byl také zahajovací ceremoniál festivalu v Rizhau. O to víc, když jsme se o dvě hodiny později náhodou v televizi proklikali na program, kde vysílali záznam z našeho vystoupení. Hotové celebrity!“ smála se zpěvačka Iva Svobodová, která čínské i zahraniční orchestry ohromila svým hlasem.

Po dobrodružné jízdě vlakem bylo největší výzvou zvyknout si na čínskou kuchyni.

Vedle rýže a slizkých polévek se na talířích objevovaly kuřecí pařátky nebo kačení hlavy a krky. Ochutnali však jen ti nejodvážnější.

„Rýži jsem už po třech dnech taky nemohl ani vidět,“ šklebil se trumpeťák Petr Sojka

„Ke střevním potížím se přiznalo devětadvacet účastníků z padesáti, jinak se členové orchestru vrátili v pořádku.

Cenu Pokárání zájezdu jsme udělili našemu tubistovi Standovi, jednomu z nejzkušenějších hráčů. Ten zapomněl svůj rozměrný hudební nástroj už v Praze před odletem na chodníku u autobusu,“ uvedla kronikářka Kateřina Kantorová hráčka na hornu.

„Naopak pochvalu dostala naše bicí sekce, která zvládla při jednom z koncertů, kdy Číňani nestihli včas na koncert dopravit bicí sestavu, zaimprovizovat a koncert odehrát na elektronických bicích přes aplikaci v tabletu,“ dodala.