Jeho putování napříč Sibiří popsal Strouhal už před třemi lety v knize Svoboda pod bodem mrazu. Velká kapitola je v ní věnována taky ledové krajině ostrovů více než sedm set kilometrů nad severním polárním kruhem. Teď chce Martin Strouhal místo osobně prozkoumat. Na konci března letěl do Jakutsku, aby podepsal smlouvu s agenturou, která se zaměřuje na extrémní cesty.

„Šéf agentury říkal, že za dvacet let ještě žádnou cestu do míst, kam chci jet, nepodnikl.  Opatří mi povolení a lovce, kteří poměry na ostrovech znají a snad budou vědět i o jeskyních, v jakých Welzl údajně žil. Chci porovnat jeho vyprávění se zkušenostmi místních lidí,“ řekl Martin Strouhal.

Kvůli projektu založil i Českou welzlologickou a cestovatelskou společnost a opatřil jí hezké razítko s eskymáckým symbolem.  Razítko totiž na ruské úřady platí. Pokud se podaří dát dohromady potřebnou sumu, vyrazí v srpnu na expedici pět Čechů.

Dostat se na Novosibiřské ostrovy je mimořádně obtížné. Leží úplně mimo civilizaci, navíc v hraničním pásmu, kam se nesmí bez povolení. A na severní pobřeží nevede žádná železnice.

„Vymyslel jsem cestu rybářskými čluny po řece Janě a potom na ostrov Velký Ljachovský. Po vodě urazíme trasu dlouhou tisíc pět set kilometrů,“ řekl Strouhal.

Welzl ve svých příbězích psal, že na cestu napříč Sibiří se vydal s koníkem a vozíkem na konci března. „Je to dobře možné. Když jsem teď byl ve stejný čas v Jakutsku, bylo v okolí už málo sněhu. Ale panoval pořád mráz - v noci mínus třicet, přes den patnáct až dvacet pod nulou. Zamrzlé řeky slouží jako silnice,“ popsal své dojmy Strouhal a dodal: „Město Jakutsk zažívá obří ekonomický růst díky nesmírnému bohatství Sibiře. Mimo jiné má čtyři divadla.“

Welzlovi věnoval Strouhal už televizní dokument, natáčel i na Aljašce u Welzlova hrobu a osadil na něm pamětní desku. Když před třemi lety vydal i knihu, myslel si, že tím pro něj kapitola Welzl končí. Šance na expedici ji znovu otevřela.