Za brankou domu v ulici Na Vyhlídce mě vítá žena středního věku. Můj dětský doprovod nelze přehlédnout, takže míříme rovnou ke zvířatům. V první ubikaci žije vydří samice Sára.

„Děti většinou vydru poznají díky večerníčku, dospělí málokdy. Sáru jsme mohli brávat i do školek a škol, ve dvou letech ale dospěla a začala kousat. Už se nechce kamarádit, přestala být komunikativní,“ popisuje Jitka Maixnerová, když otevírá domeček lasicovité šelmy.

Sára žije v záchranné stanici v Rudě šest let. „Dostali jsme ji jako miminko, byla odchovaná v obýváku na flašce s mlékem. Ztratila plachost, zůstala ochočená. A hlavně je drzá, nebojí se lidí. Potulovala by se po vesnicích, někdo by ji zlikvidoval nebo chytil do sklopce,“ vysvětluje provozovatelka záchranné stanice.

Budování zámeckého parku v Rudě nad Moravou.
Zámek v Rudě ožívá. Buduje se park, opravují byty a chystá se i kavárna

Sára je jako dlouhodobý obyvatel mezi zvířaty, která se k Maixnerovým dostanou, spíše výjimkou. Loni záchrannou stanicí prošlo přes čtyři sta zvířat. Vyléčená zvířata či odchovaná mláďata se co nejrychleji vrací do volné přírody. Loni se tak například podařilo zachránit přes dvacet poštolek, které vypadly z hnízd. U zraněných zvířat je však návratnost zhruba jen pětinová.

„Hodně zvířat se k nám dostane v tak špatném stavu, že se musí utratit. Ale i to je vlastně dobrá služba lidí, kteří nám je přinesou. Zvířeti se zkrátí utrpení. V přírodě by v bolestech umíralo několik dní,“ vysvětluje žena.

To už ale míříme k dalším drátěným ubikacím. V jedné z nich žije ořešník, pták z čeledi krkavcovitých. „Našel si turisty na horách, byl hladový, vypadlý z hnízda. Je to velmi inteligentní zvíře. Musí tu zůstat, i když je zdravý. Má menší plachost a chytil by ho nějaký dravec, nebo by mohl ubližovat lidem. Má velký tvrdý zobák, vynucoval by si krmení dost škaredým způsobem,“ nastínila Jitka Maixnerová.

Ob klec žije sova pálená Rozárka. „K ní můžete i dovnitř. Nemá křidýlko, takže neuletí. Máme ji čtyři roky, ale akceptuje jen manžela, protože ji krmí,“ říká.

Lidé mohou přispět 

Do záchranné stanice nosí lidé většinou ptáky. Na jaře zvířecí mláďata, na podzim ježky. Rudská stanice „obhospodařuje“ velké území západní strany Jeseníků od polských hranic po Mohelnici. Příjem v průměru více než jednoho zvířete denně je pěkný kolotoč. A také finanční a časová zátěž.

„Roku 2017 jsme šli do národní sítě záchranných stanic, abychom dostávali alespoň nějaký příspěvek na provoz. Jinak náklady platíme z rodinného rozpočtu a z dárcovství. Lidé mohou přispět finančně i hmotně. Když napíšou, pošlu jim seznam, co by se nám hodilo,“ říká ochránkyně zvířat.

Obec Ruda nad Moravou.
V Rudě chtějí zvelebit koupaliště, plánují i cyklostezku do Bohdíkova

Přesouváme se na terasu, kde žije špaček. I když se ho Maixnerovi pokoušeli vypustit, pořád se vracel. Je to první zvíře, které před jedenácti lety v záchranné stanici odchovali.

„Kamarádka mi donesla shozené hnízdo špačků. První rok jsme měli 27 zvířat, druhý kolem třiceti. Syn chová papoušky, na pozemku pod lesem byly volné voliéry a hlavně máme známé mezi biology a ornitology. Manžel vždycky miloval dravce. Věděli jsme, že tu záchranná stanice chybí, nějak se to rozkřiklo a už to jelo,“ popisuje, co rodinu vedlo k založení záchranné stanice.

Krátká exkurze je u konce. Jitka Maixnerová přináší z domu v čepici malý slepý uzlíček. Mládě kuny.

„V Červené Vodě opravovali střechu a vypadla z ní jedna holčička. Zvláštní, že nenašli ani maminu, ani víc mladých. Máme ji týden. Ještě čtrnáct dní bude slepá, pije mlíčko,“ ukazuje drobného tvora.

Kunu řada lidí považuje za škůdce a nejeden člověk by se s mládětem vyrovnal po svém. „Do české přírody ale i kuna patří,“ uzavírá Jitka Maixnerová.