„Od začátku jsem si uvědomoval, že starostování je věc dočasná. Je malý zázrak, že jsem na radnici pracoval jednadvacet let a velmi si toho vážím,“ říká v otevřeném rozhovoru pro Šumperský a jesenický deník.

Už dva týdny nejste starostou ani senátorem. Cítíte změnu?
Změna je to podstatná. Osmadvacet let jsem byl ve vedoucích pozicích. Od zástupce ředitele přes ředitele školy, pak zástupce starosty, šestnáct let jsem starostoval a šest senátoroval. Pořád jsem byl v zápřahu a pak jsem se jednoho pondělního rána vzbudil a nic nemusel. Od začátku jsem si ale uvědomoval, že starostování je věc dočasná. Stačí, když se většina zastupitelů domluví, a druhý den můžete skončit. Člověk na to musí být připravený. Je malý zázrak, že jsem na radnici pracoval jednadvacet let a velmi si vážím toho, že jsem mohl pro město pracovat. A také člověk nesmí čekat za tuto práci vděčnost. Věci dělá pro jejich podstatu s přesvědčením, že jsou dobré, a pokud možno se vyhýbá těm zlým.

V komunální politice jste činný od roku 1990, starostou jste byl šestnáct let. S jakými pocity jste předával kancelář?
S dobrými. Předával jsem ji Tomáši Spurnému, kterého považuji za člověka podobného smýšlení. Je to důležitý moment, protože mám pocit kontinuity. On je pro mě záruka pokračování myšlenek, které jsme ostatně poslední čtyři roky nesli spolu. Jinak se samozřejmě divíte, co se vám v kanceláři za ta léta nashromáždilo. A také po dvaceti osmi letech ve vedoucích pozicích nemáte žádnou zodpovědnost. Na chvíli je to možná zvláštní pocit, na druhou stranu je to do značné míry pocit osvobozující. Co se nyní stalo, pro mě není nic hrozného. Jsem učitel, tuto práci mám rád a nemám problém být učitelem znovu, pokud o moji práci bude někdo stát.

Dokázal byste se ještě postavit za katedru?
Vždy jsem předpokládal, že se to může stát . Díky laskavosti mé bývalé školy jsem po celou dobu hodinu či dvě týdně učil. Takže jsem nikdy z pedagogiky neodešel.

Změnil se od roku 1990 způsob výkonu funkce komunálního politika?
Za posledních osm let diametrálně. Místo normální komunikace nastoupilo trestní oznámení, udávání, fízlování a podobné metody, které tu v předcházejících volebních obdobích nebyly. Zastupitelstvo se dříve dokázalo přít o věci velmi emotivně a tvrdě, ale z devadesátých let mám silný pocit, že všichni chtěli to nejlepší pro město. Komunální politika se nyní stala velmi osobní. Není o věcných tématech, ale o tom, kdo se nám líbí, nebo ne.

Čeho si Zdeněk Brož ve svém působení v čele Šumperku cení a co by naopak změnil?
Co dělal šest let v Senátu?
Cítí se být spoluodpovědný za kauzy v Podnicích města Šumperka?
A kam má profesně namířeno?

Celý rozsáhlý rozhovor si přečtete v úterním tištěném vydání Šumperského a jesenického deníku. Deník si můžete v tištěné nebo kompletní elektronické podobě předplatit na www.mojepredplatne.cz.