Založil tábor, který zbavil traumat z dětství

Vystudoval pedagogickou školu, obor čeština, výtvarná výchova. Jeho velkým koníčkem je však vedle táboření také sport. Je zakladatelem baseballového týmu Cannibals Šumperk, který patřil mezi nejlepší týmy v Česku. „U baseballu jsem vydržel přes dvacet let. Pak jsem ale tým s časových důvodů předal svým odchovancům.," vysvětlil Roman Lipavský.

Přiznal se, že po celou dobu také každé prázdniny vyrážel na nejrůznější tábory jako oddílový nebo sportovní vedoucí. „V roce 2005 ve mně uzrála myšlenka, že chci mít vlastní tábor, který si zorganizuju přesně podle svých představ," vypráví o svých začátcích sympatický dlouhán, který zároveň učí na Střední průmyslové škole v Šumperku.

Se svým prvním soukromým turnusem se shodou okolností ocitl ve Vidnavě, kam jezdil jako dítě. „Dodnes si to přesně pamatuji. Tábor se jmenoval Letem filmovým světem a vymýšlel jsem program pro šestatřicet dětí," říká Roman Lipavský.

Postupně střídal místa svých táborů, až našel to pravé. V roce 2011 jeho občanské sdružení Letní tábory získalo areál u Velké Kraše na Jesenicku, kterému místní říkají Spodní Habina.

V loňském roce již zorganizoval šest turnusů pro zhruba 500 dětí. Jeden pobyt byl určen také pro rodiče s dětmi. Pochlubil se, že nemá problém tábor naplnit. „Dětem se zde asi líbí, když zhruba sedmdesát procent z nich se do našeho tábora vrací," podotkl Roman Lipavský.

Recept je podle něj zní jednoduše, ale stojí za ním spoustu práce a příprav. „První krok, který jsem zavedl, byly věkové kategorie. Ze svých vlastních zkušeností vím, že na táborech, kde jsou děti s velkým věkovým rozdílem, vzniká prostor pro takzvané mazáctví. Je také jasné, že hry pro menší děti nebaví ty starší a naopak," vysvětluje provozovatel tábora. Zavedl proto turnusy pro děti od 6 do 8 let, od 9 do 12, od 13 do 16 let a tábor pro rodiče s dětmi, na který jezdí celé rodiny.

Druhá věc, na kterou ze svého dětství vzpomíná, byl nudný program. Ten se snaží svým táborníkům ušít na míru podle věku. Zároveň se náměty nesmějí opakovat, protože většina dětí se na jeho základnu vrací.  A tak děti ve Velké Kraši se například ocitli v Době ledové, zažili Nekonečný příběh či dobrodružství s Asterixem a Obelixem, řešili případ s Sherlockem Holmesem nebo se z nich stali trosečníci.

Další ingrediencí, která tábor okoření, jsou kvalitní vedoucí. „Ty každoročně pečlivě vybírám. I kvůli tomu jsem přišel o některé kamarády. Odmítl jsem je na tábor vzít. Také nechci, aby vedoucí táhli více turnusů za sebou. Jsou pak unavení a bez jiskry," uvedl Roman Lipavský, který už nyní  se svým týmem osvědčených spolupracovníků vymýšlí další témata a táborové hry. „ Po ukončení tábora si tak na měsíc dáme volno a pak už začneme vymýšlet nový," dodal s úsměvem.

Říká, že je třeba tábor posunovat dál a nepřešlapovat na jednom místě. „Moje vize je, propojit náš areál s nedalekými Rychlebskými stezkami. Své místo by tu měli táborníci, připravili bychom také zázemí pro cyklisty. Mým snem je vybudování komplexu, který by byl něco jako lázně pro tělo i duši," uzavírá Roman Lipavský.