Mnoho lidí má stále zkreslené představy o tom, jak šlechtické rodiny žijí. Můžete popsat svůj běžný den a jak příjemný či svízelný život nabízí „bydlení" na zámku?
Jako každá maminka ráno vstanu a vypravím dítě do školy. Pak se potkám se svými rodiči v části zámku, kterou jsme si opravili jako kancelářské prostory, a domluvíme se, co kdo bude dělat přes den. I když si mnoho lidí myslí, že zámecká paní nic nedělá, není to zdaleka pravda. Jsme na všechno s rodinou sami. Rozhodně nemáme žádné hejno služebnictva, jak to lidé znají z pohádek. Takže ta pracovní náplň je něco mezi kastelánem, zámeckou uklízečkou, tiskovou mluvčí a kulturní referentkou, protože zde pořádáme i kulturní akce. Je tu také ještě les, o který se starají hlavně moji rodiče. Protože je oběma už sedmdesát let, pomalu i tato činnost přechází na mne. Takže jsem vlastně i lesní hospodář.

Na bludovském zámku bydlíte nastálo? Toto všechno se přece nedá na dálku zvládnout?
Ano bydlíme tu nastálo i s rodiči.

Pro vaši rodinu byla asi ta doba, kdy museli opustit zámek, hodně těžká.
Naši předci zámek opustili v roce 1945 pouze s osobními věcmi. Po celou dobu se babička s dědečkem snažili o to, aby se ze zámku stalo žerotínské muzeum. Chtěli, aby se podařilo zámek co nejvíce zachovat. Bohužel se jim to nepovedlo. Sbírky byly částečně rozvezeny a částečně rozkradeny.

Celý rozhovor najdete v Šumperském a jesenickém deníku v úterý 22. května.