Zaniklé osady na Šumpersku ležely v pásu mezi Králíky a Hanušovicemi, řada se jich vyskytovala i v okolí Starého Města, Branné nebo Jindřichova.
Dohromady se jedná o necelou dvacítku míst. Zatímco Lesní mlýn nebo Rehfeld byly koloniemi několika domů, ve Valbeřicích žila ve dvou desítkách staveb stovka obyvatel.
„Některá místa jsou velmi hezká a optimistická. Například Cibulka, kde je otevřená krajina. Naopak třeba Krondörfl je dnes velmi depresivní. V lesích tam zůstaly zbytky staveb, přes které leží spadané stromy obrostlé mechem. Působí to strašidelně,“ řekl autor výstavy Vít Lucuk.
Špatná dostupnost, drsné klima
Jedním z mála žijících obyvatel osad je František Stanzel. Narodil se na Urlichu u Starého Města. Po odsunu sudetských Němců po druhé světové válce mohla jeho rodina v osadě zůstat, v roce 1948 ji však stát v rámci akce rozptýlení zbylých Němců na dva roky vystěhoval na Hanou. Noví osadníci kraje mezitím jeho obydlí vyplenili.
„Když jsme se vrátili, v našem domě se už nedalo bydlet. Mezi patry chyběly desky. Použili je do lesů na posedy, boudy a kde co kdo potřeboval. Když byl nějaký barák prázdný, tak tam lidé chodili a vzali si, co se jim zalíbilo,“ vzpomínal pro projekt Paměť národa.
Zaniklé osady bývaly zpravidla nejvýše položenými sídly v okolí, domy stávaly i ve výškách okolo sedmi set metrů nad mořem. Špatná dostupnost, drsné klima a těžké životní podmínky přispěly k tomu, že se do nich po odsunu Němců noví obyvatelé z řad českého obyvatelstva nehrnuli.
„Byl jsem v Adamově v době, kdy už kolem dávno panovalo jaro a já jsem se tam brodil po kolena ve sněhu. Drží se tam neuvěřitelně dlouho. Proč by se člověk stěhoval do těchto míst, zejména když volných domů v pohraničí byla spousta,“ poznamenal Vít Lucuk.
Zájem o problematiku zaniklých obcí dokládá účast na přednášce na toto téma, kterou ve středu 12. září navštívily v šumperské knihovně přes dvě stovky lidí. Panely zůstanou u divadla zhruba měsíc.