Bránu losinského zámku otevírá usměvavý mladý muž v pracovním oblečení. Ačkoli je teprve deset hodin dopoledne, stihl už Jiří Doupal od rána asistovat dělníkům opravujícím střechu zámku a účastnit se inventarizace zámecké knihovny.

„Má práce je opravdu různorodá. Neustále se děje něco nového, už z toho důvodu mě baví," říká dobře naladěný sedmadvacetiletý muž.

O velký zámek a rozsáhlou za hradu se stará pouhých pět zaměstnanců. Každý tak dělá, co je potřeba. Jiřího Doupala mohou lidé spatřit stejně dobře v kanceláři i v montérkách s lopatou. Na starosti má údržbu zámeckého mobiliáře nebo organizaci průvodců. Spadá pod něj i badatelská činnost.

„Při vší té údržbářské práci kdekdo volá, že potřebuje zpracovat téma bakalářky nebo seminárky. Jsem mu k dispozici, projdu si s ním věci, které ho zajímají," popisuje Jiří Doupal.

Ve Velkých Losinách působí rodák z Přerova rok a půl. Předtím více než šest let provázel návštěvníky na hradě Šternberk. Po chvíli povídání s ním zjistíte, že jeho práce je pro něj v pravém slova smyslu povoláním. O zámku, jeho historii a různorodých událostech z minulosti má velký přehled a dokáže o nich poutavě vyprávět.

Jiří Doupal například říká, že v druhém patře vysokého zámku se nenacházela mučírna, jak se řada lidí pod vlivem filmu Kladivo na čarodějnice domnívá, nýbrž divadlo. „Prostory a nářadí na pohyb kulis bývalo chápáno jako zbytky mučicích nástrojů," popisuje.

O velkolosinských čarodějnických procesech je známo překvapivě málo faktů. Nedochovaly se mučicí nástroje, vězení, není ani známo, kde přesně stávala katovna.

„Snažíme ukázat zámek Velké Losiny jako ne jako místo neštěstí a čarodějnických procesů, ale spíše jako sídlo rodu pánů ze Žerotína," říká zástupce kastelánky.

Podle pověsti hlídá velkolosinský zámek Pramáti. Žádnou bílou paní ale Jiří Doupal na jeho chodbách neviděl. Zatímco na jiných sídlech bývá v noci nevysvětlitelný rozruch, v losinském zámku panuje naprostý klid.

„Hrobové ticho v celém zámku je hrozivější, než kdyby se nějaký zvuk ozval. Vidím v tom daleko větší hrůzostrašnost," usmívá se Jiří Doupal.

Zástupce kastelánky žije přímo v zámeckém areálu v někdejším domku zahradníka. „Do práce to mám nějakých třicet metrů. Je to dobré i v tom, že když něco zapomenu doma, nemusím daleko cestovat," zmiňuje výhody svého bydliště.

Jako zámecký pán se však necítí. „Spíše kustod zámeckých sbírek, správce objektu. Možná majordomus, ale nic víc," uzavírá.