O tom, že se ledová past nestala jeho hrobem, rozhodlo několik neuvěřitelných náhod. Drama se odehrálo při aklimatizačního výstupu na vrchol Pik Četyre. S kamarádem Tomášem Kolomazníkem se už vraceli dolů, minuli druhý výškový tábor se čtveřicí Rusů a pak je na příkrém svahu zastihla hustá mlha.

„Šel jsem asi sto metrů za Tomášem, když se pode mnou propadl sníh a led. Za příšerného rachotu jsem se řítil dolů,“ popisuje Zdeněk Mikula začátek dramatu. Asi po patnácti metrech se jeho pád do úzké škvíry dlouhé několik desítek metrů zastavil.

„Bylo neuvěřitelné štěstí, že jsem zůstal vzpřímeně na nohou, jen trochu vychýlený šikmo, s nohama až po stehna zasypanýma ledem. Stačilo o něco při pádu zavadit mačkami a skončil bych zraněný hlavou dolů. Nahoru bych se už nikdy nedostal,“ pokračuje horolezec. Boty mu těsně vězely ve škvíře s dokonale hladkými ledovými stěnami – ve výšce ramen byla jen šedesát centimetrů široká.

„Hlavou mi letělo, jestli to psychicky zvládnu, jestli nezačnu zmatkovat. Začal jsem odhrabávat sníh z nohou a uvědomil si další velké štěstí. Batoh se mi totiž při pádu přetočil, měl jsem ho až před obličejem a shora jsem se do něj dostat nemohl. Další štěstí: měl zapínání i dole, takže jsem z něj vytáhl vývrtku, lano a cepíny a podařilo se mi zajistit se,“ pokračuje Mikula.

To už se vysoko nad ním ozval hlas Tomáše, který se v mlze vrátil po vlastních stopách. Lano neměl, a tak vyrazil vzhůru pro pomoc ruských horolezců. Uvězněnému muži zatím omrzly v trhlině ruce. „Po dvou hodinách mi hodili lano, vytáhnout mě ale nešlo. A tak mě jistili a já jsem pomocí cepínů pomalu lezl nahoru. Když jsem se překulil přes okraj průrvy, klepal jsem se v šoku jak osika,“ líčí Mikula svou záchranu.

Čekala ho ještě cesta v mlze a tmě do prvního výškového tábora, závěr cesty se už jen plazil. Bez pomoci Tomáše by to nezvládl. A druhý den pak oba čekal ještě celodenní sestup do základního tábora.

„Noha bolela jako čert, ale rozsah zranění jsem netušil, žádný lékař tam nebyl. Dokonce jsme po několika dnech odpočinku vyrazili na vrchol Pik Korženěvskaja, jeden z našich původních cílů. A nebýt zhoršeného počasí, tak bychom na něj vylezli,“ říká horolezec.

Teprve po návratu domů zjistil, že má odštípnutý kus kosti z kotníku a přetrhané vazy v koleně. Před týdnem prodělal druhou operaci. Od lezení ho drama ale rozhodně neodradilo, tím spíš, že smrti hleděl v horách do očí už před pěti lety. V Ťan-Šanu ho ledová lavina, která zabila jedenáct lidí, minula jen o vlásek.