František Lízna žil ve Vyšehorkách od roku 1995. Devět let, do roku 2004, působil jako vězeňský duchovní na Mírově.

Prostředí věznic znal ostatně velmi dobře. Za komunistického režimu byl z politických důvodů vězněn několikrát. Ve vězení se setkal i s budoucím prezidentem Václavem Havlem.

„Bylo to ve stejný den, kdy mě přivezli do nástupního oddělení. Dostal jsem avízo, že se mám podívat z okna, a uviděl jsem na nádvoří Václava. Hodil jsem mu dolů čokoládu, kterou jsem dostal při poslední návštěvě rodiny ve vazební věznici. Byl jsem rád, že mu mohu pomoci; věděl jsem, že je nemocný. Tichá pošta fungovala, on už o mě věděl,“ vzpomínal v roce 2011 pro Deník František Lízna.

Své kněžské povolání mohl veřejně vykonávat až po roce 1989. Duchovní působení spojil se službou lidem na okraji společnosti.

V roce 1993 se například po propuštění ujal Evy Kováčové, která byla odsouzena za založení požáru v ústavu sociální péče v Měděnci. Propuštění vězni či lidé na okraji společnosti ostatně klepali na dveře fary ve Vyšehorkách často. Nejednou také mizeli i s vybavením domácnosti.

František Lízna je známý také jako poutník. Pěší poutě absolvoval již za dob komunismu.

V roce 2006 se vydal na dlouhou pouť i přesto, že trpěl rakovinou prostaty v pokročilém stadiu. Každý den se modlil za jednoho z přátel nebo z lidí, kteří mu ublížili. Po návratu lékaři zjistili, že se během poutě uzdravil. O svém putování napsal několik knih.

V roce 2001 Františku Líznovi prezident Václav Havel propůjčil Řád Tomáše Garrigue Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv. Za svou práci ve vězeňství obdržel v roce 2003 Cenu Františka Kriegla udělovanou Nadací Charty 77. V roce 2017 se stal laureátem Ceny Paměti národa.

František Lízna zemřel po nákaze Covidem-19. Ve vážném stavu byl začátkem března převezen do olomoucké fakultní nemocnice.