Většina záchranářů z horské služby to má stejně – mají rádi hory a chtějí pomáhat. Z téhož důvodu se po revoluci k této práci upnul také Jiří Hejtmánek z okrsku Praděd. Právoplatným členem horské služby je od roku 2000. „Je to náročná služba, zima tady je asi 120 dní a někdy je to tu vážně těžké po všech stránkách. Ale chtěli jsme to a má to i svá kouzla,“ vypráví záchranář o svém zapálení.

Dobrovolník horské služby Michal Vávra připravuje čtyřkolku, 30. ledna 2021 na Ovčárně.
Tito lidé zachraňují v Jeseníkách životy. Jak vypadá den s horskou službou

Na jednu loňskou příhodu by ale raději zapomněl. „Bylo to zrovna touto dobou, přišla obleva, na stromech byly hromady sněhu. A do toho přišla výzva, že jednomu skialpinistovi, který si špatně naplánoval cestu, přestala fungovat čelovka a nemohl pokračovat v cestě. Byl schovaný v dřevníku jedné zdejší chaty. Když jsem pro něj vyrazil, bylo to jako z nějaké počítačové hry. Všude kolem mě padaly ze stromů půlmetrákové nánosy sněhu. Kdyby mě jeden z nich zasáhl, už bych asi nedojel,“ poukazuje na jednu z nástrah Jiří Hejtmánek.

Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

I proto razí heslo, že vlastní bezpečnost je vždy na prvním místě. Jen tak můžete pomoci jiným. Zmíněný případ přirovnává k jízdě po dálnici, kde mezi stovkou ukázněných řidičů obvykle najdete jednoho blázna. Nikoho ale neodsuzuje, zvlášť když ví, jak jsou hory nevyzpytatelné. Hovoří o nich s úctou a respektem, jako by byly živé. Takovou moc mají.

Zimní Jeseníky.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

I proto všemi deseti schvaluje důkladnou přípravu budoucích záchranářů. Ti musejí absolvovat týdenní letní školu na Vysočině a týdenní zimní školu v Krkonoších, prokázat své znalosti ze zdravovědy, být zdatní horolezci i lyžaři. A poté zapadnout do kolektivu. „Musíme si plně důvěřovat, v terénu na sebe spoléháme,“ dodává Hejtmánek.