Ve Zlatých Horách však nádraží žije a rok od roku je hezčí. Je to zásluhou Okrašlovacího spolku Zlatohorského. „Začalo to tím, že jsme chtěli uklidit ulici, pak postavit nádražku. Dnes říkáme, že chceme, aby žila celá lokálka 297,“ říká předseda spolku Jiří Pěčonka.

I když leží jen pár desítek metrů od hlavní silnice, ještě před třemi lety bylo zlatohorské nádraží pro řadu lidí neznámé. Denní provoz osobních vlaků na zdejší lokálce skončil v roce 2012. Od cesty dělila stanici hradba stromů a keřů. Během kůrovcové kalamity sem mířila nákladní auta se dřevem z okolních lesů, které se překládalo na vagony. Jinak sem neměl nikdo důvod chodit.

„Na příjezdové cestě byl strašný nepořádek. Městu jsme pořád říkali, ať to uklidí, ať můžeme jezdit domů jako po normální cestě. Až jsme to začali uklízet sami a douklízeli jsme se až k výpravní budově. Někdo říkal, že tady byla kdysi nádražka. A tak jsme se shodli, že bychom ji mohli znovu postavit,“ vzpomíná na začátky aktivit okolo zlatohorského nádraží Jiří Pěčonka.

Následky kůrovcové kalamity - pohled na horu Větrná u Zlatých Hor v roce 2018.
Kůrovce v Jeseníkách výrazně ubylo, stromů se sází miliony

Za kolejištěm roste lesík. „Takhle to vypadalo až po kapličku u cesty. Nádraží v podstatě nebylo vidět, jak to bylo zarostlé. Vzali jsme pily, bagry, křoviňáky, začali jsme vozit, pálit, rovnat. A jak jsme se začali pohybovat, tak se i začaly pohybovat státní firmy. Se Správou železnic je spolupráce velmi dobrá. Trochu na nás drží a pomáhá nám,“ říká předseda spolku.

Slyšet slova chvály na tuto státní organizaci není úplně obvyklé. „Že se státu nechce, je v obecném povědomí a víme to. My jsme ale šli jinou cestou. Začali jsme pracovat na cizím, uklízeli jsme jejich majetek a myslím, že to bylo ono. Viděli, že se tu něco děje, že to někdo myslí vážně. Takových aktivit, že se něco spraví a vyčistí, je od stolu hodně. Ale my jsme tu udělali mraky práce a oni se k nám připojili,“ popisuje přístup spolku jeho předseda.

Státní podnik DIAMO provádí v prostoru zlatohorských ložisek geologický průzkum, 17. ledna 2023, Zlaté Hory (Jesenicko).
Podzemí na Jesenicku skrývá přes dvě tuny zlata. Podívejte se do štoly

Dnes je tak na zlatohorském nádraží hřiště pro děti, ohniště pro kolemjdoucí. Na kusé koleji stojí dva vagony, v jednom má spolek zázemí, druhý slouží jako výstavní prostor. K nádraží vede od hlavní silnice nová stezka. Na krytém nástupišti u výpravní budovy stojí klavír, na který si může kdokoli zahrát.

Atrakcí je vodní jeřáb, který spolek získal a umístil za třetí kolej. Je funkční, takže by mohl napájet parní lokomotivu, pokud by do Zlatých Hor přijela.

Zatím nejnovějším počinem spolku je obnovená studna vedle výpravní budovy. Oprýskaná stavba se zatlučenými okny je prázdná a nevyužitá, ale i jí se blýská na lepší časy. O její převod má zažádáno město a spolek by ji rád získal pod svá křídla.

Petros Michopulos v Jeseníku.
Petros Michopulos z Keců a politiky: Gympl v Jeseníku byla má nejlepší škola

„Chtěli bychom tu expozici lokálky. Byla by to i místnost, kde by si lidé mohli sednout a udělat malou akci. Jedna místnost by měla zůstat pro nádražáky jako dopravka. Strojvedoucí tu teď u každého spoje dvě hodiny čekají. V prostředním patře by měl být byt a dole by měly být tři nebytové prostory pro pedikérku nebo projektanta. Potřebujeme vydělat mírným nájmem na běžný provoz, abychom měli na údržbu budovy,“ představuje plány spolku Jiří Pěčonka.

„Jak to, že jste nebyl dnes ráno na inspekční jízdu? Zažil byste nezažitelné,“ volá na něj strojvedoucí motoráku, který právě přijel.

„Mám tu kamaráda v Edelu na léčení. Vzal celej Edel, motor málem prasknul, ani se lidi nevešli. A to se jen zmínil pár lidem, že se půjdeme svézt vlakem. Tak jsme se povozili tam a zpátky. Když to viděl výpravčí v Mikulovicích, málem se vyvrátil, kde jsem všechny ty lidi vzal,“ líčí strojvedoucí.

Záchranka. Ilustrační foto.
Zlatohorští usilují o záchranku. Pomoc může přijít z nečekané strany

„Ze začátku jsme si mysleli, že budeme jen zachraňovat budovu. Pak jsme přišli na to, že k nádraží patří cestující a vlaky. Začali jsme koumat a vymýšlet nápady, proč by do něj lidé měli nasednout,“ vypráví Jiří Pěčonka.

Nejprve členové spolku vymysleli jednoduchý půlhodinový výlet vlakem ze Zlatých Hor do Mikulovic a zpět. „Pak ale maminky říkaly, že je to krátké, takže jsme na letošní rok jsme vymysleli pět výletů mezi mezi Mikulovicemi, Zlatými Horami a Glucholazy,“ říká Jiří Pěčonka.

Spolek nyní buduje mezi Mikulovicemi a Zlatými Horami stezku, po níž má vést turistická značka. Povede přes nádraží Ondřejovice, i to by rád spolek převzal a zvelebil. Usiluje též o vybudování zastávky u zlatorudných mlýnů. Kolem vyhledávaného turistického cíle vede trať, vlaky zde však zatím jen projíždí.

Nejbližší akcí bude 6. července Hudba z perónu. Návštěvníky čeká na zlatohorském nádraží hodinka poslechové jazzové hudby.

„Lidé budou moci přijít, koupit si víno, posedět. A je to nastavené na vlak, který odjíždí o půl druhé z Jeseníku. K nám přijede ve 14.10 a 14.24 začínáme hrát. V 15.40 skončíme hraní a 15.54 mohou lidé vlakem zase odjet,“ zve Jiří Pěčonka.