Archeologové zříceninu a její bezprostřední okolí preventivně prozkoumávají.

„Impulzem byla v tomto případě nelegální činnost detektorářů. Dektoring je v památkových zónách nebo objektech zakázán. Detektoráři to tady dost intenzivně ničili,“ konstatoval vedoucí Oddělení archeologie Slezského zemského muzea a hlavní garant výzkumu Jiří Juchelka.

Nelegální činnosti nahrává i blízkost Polska. Tam je detektoring přísně zakázán a sankcionován. Lokality na Jesenicku tak vytěžují hledači z obou stran hranice.

„Úkolem současné archeologie není kumulování nálezů, ale jejich ochrana. Ale jediná ochrana před vybíráním těchto lokalit je preventivní průzkum. To znamená vytěžit lokalitu natolik, aby v ní detektoráři už nehledali,“ popsal Jiří Juchelka.

Farní zahrada v centru Zábřehu.
Zahrada v centru Zábřehu už není džunglí. Takto prokoukla díky dobrovolníkům

Zatímco pro amatérské hledače nemá několik set let starý hřebík velkou hodnotu, pro profesionální archeology je důležité konkrétní místo a kontext nálezu. Jednotlivé nálezy archeologové zanáší do podrobné mapy. Z ní pak lze dovozovat například stavební vývoj hradu.

„Objekt máme pomocí moderních přístrojů podrobně zakreslený. Najdeme například hřebík, postavíme k němu přístroj a on zaznamená místo nálezu. Když to pak zpětně vygenerujeme, zjistíme, že největší počet hřebíků se nachází na jedné straně. To nám dokazuje, že tam byla dřevěná stavba, která shořela a zůstaly po ní hřebíky,“ popsal Milan Rychlý, archeolog Vlastivědného muzea Jesenicka, které se průzkumu podílí.

Dosavadní nálezy vypovídají také o průběhu bitvy, která se na hradě odehrála v polovině patnáctého století.

„Útok šel pravděpodobně ze dvou směrů. Vojska biskupské hotovosti šla do nejprudšího svahu, což nás trochu překvapuje, a druhý směr šel přes tuto louku. Protože největší počet militárií se nachází v těchto dvou směrech,“ ukázal Milan Rychlý.

Archeologové na hradě pracují od roku 2019. Oblast hlavního hradu mají z většiny probádanou, další místa na zpracování čekají.

„Archeologie není sprint, ale maraton. Bude ještě nějakou dobu trvat, než všechno projdeme. Vracíme se do míst, kde stále další věci nalézáme,“ podotkl Jiří Juchelka s tím, že pro výzkum využívá jeho tým v co největším rozsahu nedestruktivní metody, například dron pro dálkový průzkum nebo georadar.

„Snažíme se zachránit a vytěžit pouze to, co je nyní ohroženo. A zbytek nechat dalším generacím,“ podotkl.

V hradu a bezprostředním okolí tým odborníků nalezl široké spektrum předmětů od militárií, jako jsou šipky do kuší či projektily z hákovnic, až po součásti každodenního života jako kladívka, podkovy, třmeny i mince.

„Máme tu několik raritních mincí z oblasti Slezska z vratislavského biskupství. Dosvědčují, že hrad byl určitým centrem,“ uvedl Jiří Juchelka.

Výstavba čerpací stanice na místě někdejší nafukovací haly v zóně Za Podjezdem v Jeseníku, přelom března a dubna 2021.
Halu možná nafouknou ve vedlejší obci, na jejím místě v Jeseníku roste benzinka

Výsledky své práce chce tým přímo na hradě prezentovat veřejnosti třetí červnový týden v rámci Dnů evropské archeologie. Pro příchozí chystá komentované prohlídky i ukázky techniky.

Hrad Kaltenštejn byl poprvé zmíněn koncem třináctého století. Byl v držení vratislavských biskupů, kteří jej hojně zastavovali různým držitelům.

Roku 1441 se jej podle archivních pramenů zmocnil rytíř Zikmund Rachna, který unesl dceru kladského hejtmana a hrad se mu překvapivě podařilo obsadit. Biskupské vojsko však hrad dobylo. Během 15. století chátral a začátkem 16. století byl zbořen.