Etnograf přibližuje osudy dvaceti osobností, které se narodily v 19. století a žily v první polovině století dvacátého. Jejich životy jsou zcela nebo zčásti spojeny s Jesenickem. Autor se zaměřil zejména na umělce, spisovatele, „lidi z hor“ a lesníky.

„Spojuje je to, že byli něčím zajímaví. Není mezi nimi nudná osobnost. Jsou to svérázné lidské charaktery, které žily v drsných horských podmínkách, jako Oskar Gutwinski nebo Rosa Grohalová. Byli to šikovní lidé, umělci, hajní, lidé něčím pábitelští, jako Hugo Pekarek, jeden z prvních lyžařů u nás. Každý je něčím inspirativní i dnes,“ řekl Matěj Matela.

Vedle místních pábitelů kniha čtenářům přiblíží i osudy lidí, kteří se proslavili daleko za hranicemi Jesenicka. První místo mezi nimi zaujímá rodák z Vidnavy Adolf Lorenz.

Ve Vídni vystudoval chirurgii, ale protože měl alergii na kyselinu karbolovou, kterou se chirurgové tehdy dezinfikovali, jeho kolegové mu poradili, aby se zaměřil na suchou chirurgii, to znamená léčil ortopedicky.

„Svou metodu úžasně vypracoval. V roce 1902 si ho pozval americký miliardář, aby léčil jeho dceru. Nabídl mu za to tehdy nepředstavitelnou sumu 75 tisíc dolarů. On ji vyléčil a pak jezdil po Spojených státech, kde vyléčil 160 děti při veřejných operacích. Celé Spojené státy naučil moderní ortopedii,“ přiblížil Matěj Matela.

Adolf Lorenz je pro něj významnější osobností než mnohdy protežovaný Vincenz Priessnitz.

„Jeho Paci-Lorenzova metoda je dodnes využívána a denně se statisíce lidí léčí podle jeho vědeckých ortopedických poznatků. Adolfu Lorenzovi utekla v roce 1923 Nobelova cena o pouhý jeden hlas. Satisfakcí by pro něj určitě bylo, že jeho syn Konrad Lorenz, zakladatel moderní etologie, ji dostal přesně o padesát let později,“ podotkl Matěj Matela.

Název knihy vychází z přezdívky další z osobností z Jeseníků, zlatohorského rodáka Aloise Kunze. Československý politik německé národnosti a meziválečný poslanec Národního shromáždění nebyl díky svému pozitivnímu vztahu k masarykovské republice po druhé světové válce vysídlen. V poválečné době na sebe upozornili tím, že jako zlatohorský kostelník vyzváněl až třicetkrát denně.

„Národní výbor si ho pozval a dozvěděl se, že zvonil pokaždé, když se dozvěděl o smrti nějakého odsunutého Zlatohoráka,“ objasnil Matěj Matela.

Knižní novinka je k dostání v jesenickém muzeu, knikupectví Domeček, infocentrech ve Vrbně pod Pradědem a ve Zlatých Horách. Objednat ji lze i e-mailem na sekretariátu muzea.